V roce 1927 vystudoval botaniku na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy (PřF UK) a poté působil jako asistent na Botanickém ústavu UK v Praze. Věnoval se především systematické botanice, rostlinné ekologii a v roce 1934 se habilitoval na docenta. Profesorem PřF UK se stal v roce 1945. V letech 1929−1930 podnikl cestu kolem světa, o níž natočil dokumentární film. Během nacistické okupace se zapojil do domácího odboje a stal se jednou z hlavních osobností tuzemské rezistence. Patřil k vedení Politického ústředí, přičemž spravoval jeho ilegální vysílačku Sparta I., která měla v letech 1939−1942 spojení s londýnskou exilovou reprezentací. Po sloučení vrcholných nekomunistických odbojových organizací v Ústředním vedení odboje domácího (ÚVOD) na jaře 1940 byl jedním z jeho hlavních představitelů. Po likvidaci odboje za tzv. heydrichiády v červnu 1942 jako jediný z vrcholných odbojářů unikl perzekuci a do února 1943 žil v ilegalitě, přičemž se nadále snažil prostřednictvím vyslaných parašutistů udržovat spojení s Londýnem. Dne 3. 2 1943 byl v Turnově zatčen gestapem. Coby vedoucí osobnost domácího odboje se mu dostalo speciálního zacházení od K. H. Franka a do konce války byl držen ve zvláštní vazbě v Malé pevnosti v Terezíně. Po osvobození vstoupil do Československé strany národně socialistické, v níž působil jako generální tajemník a v letech 1945−1948 zasedal také jako poslanec NS. Byl zásadním odpůrcem a kritikem totalitních praktik komunistické strany, která se ho po válce snažila zdiskreditovat zfalšovanou výpovědí K. H. Franka. Během únorového komunistického převratu v roce 1948 byl tzv. akčním výborem Národní fronty vyloučen z vedení UK. Dne 26. 2. 1948 byl zatčen, ale vzápětí díky intervenci prezidenta E. Beneše propuštěn. Posléze se mu podařilo uprchnout do exilu. V nepřítomnosti byl dne 4. 8. 1948 odsouzen ve vykonstruovaném procesu k 25 letům odnětí svobody. Od roku 1949 přednášel botaniku na Univerzitě Britské Kolumbie ve Vancouveru a vedle toho se angažoval v československém protikomunistickém exilu jako místopředseda Rady svobodného Československa.
Vladimír Krajina
Botanik, vysokoškolský pedagog, přední osobnost protinacistického odboje, generální tajemník Československé strany národně socialistické (ČSNS), poslanec Národního shromáždění (NS), účastník protikomunistického odboje.
Životopis
V letech 1958−1963 byl řádným, posléze emeritním profesorem vancouverské univerzity. Zasloužil se o zachování kanadského přírodního bohatství (zejm. lesů) a o zřízení výzkumných rezervací na severu Kanady. Na tato témata publikoval také řadu odborných prací. V roce 1975 se stal předsedou ČSNS v exilu. Po pádu komunistického režimu navštívil v roce 1990 Československo, kde byl vyznamenán Řádem Bílého lva I. třídy.
K dalšímu čtení
DRÁBEK, Jan: Dva životy Vladimíra Krajiny. Praha: Toužimský & Moravec, 2016. KOCIAN, Jiří: Československá strana národně socialistická v letech 1945–1948. Brno: Doplněk, 2002. KRAJINA, Vladimír: Vysoká hra. Vzpomínky. Liberec: Nakladatelství Eva − Milan Nevole, 2004. PEJSKAR, Jožka: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948−1994. Sv. 4. [Fallbrook]: Nákladem vlastním, 1994. s. 81–89. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 156−157.

Slavice (okr. Třebíč)
Vancouver, Kanada