Lev XIII.

Pocházel z prostředí nižší šlechty v italské oblasti Lazio. Po absolvování Papežské církevní akademie v Římě byl v roce 1837 vysvěcen na kněze. Už během studia na sebe upozornil vynikajícími výsledky a ve věku 27 let byl jmenován papežským legátem v jihoitalské provincii Benevento, později v Perugii. V lednu 1843 se stal apoštolským nunciem v Belgii. Z Bruselu byl však záhy odvolán a vrátil se na několik let zpět do Perugie. V roce 1853 byl jmenován kardinálem. Již od svého belgického angažmá se zabýval otázkou přístupu církve k moderní společnosti, což vedlo k řadě rozepří s duchovními z konzervativních kruhů. Především díky podpoře kardinálů z oblastí mimo Itálii byl po smrti Pia IX. v únoru 1878 zvolen papežem. Oproti svému předchůdci se v průběhu pontifikátu snažil vést dialog se světskou mocí, zabýval se rolí církve ve světě společenských a technologických změn a projevoval velký zájem o vědu. V jedné z jeho stěžejních encyklik Rerum novarum (O nových věcech) z května 1891 řešil postavení dělníků a sociální rozdíly ve společnosti. Upozorňoval na nebezpečí socialismu a komunismu, jejichž společenský řád nebyl podle papeže přirozený a tím pádem aplikovatelný. Stejně tak odmítal neomezený kapitalismus. Papež Lev XIII. byl iniciátorem evropské křesťansko-demokratické politiky, která měla být východiskem ze společenské nerovnosti. Ve své encyklice Quae Ad Nos z roku 1902 se Lev XIII. obracel na české a moravské biskupy a vyjadřoval obavy z velkého úbytku věřících a ze sekularizace české společnosti. Během pontifikátu Lva XIII. se podařilo Vatikánu navázat vícero diplomatických styků a sblížit církev s nekatolickými kruhy, zároveň však musel řešit ztráty papežského majetku během sjednocování Itálie a připojování Papežského státu.

Encyklopedia Britannica, Leo XIII. (online, 13. 1. 2024): https://www.britannica.com/biography/Leo-XIII