Josef Lietavec

V roce 1933 maturoval na gymnáziu v Prievidzi a již během studií vstoupil v roce 1931 do Komunistické strany Československa (KSČ). Vedle toho se angažoval v levicové mládežnické organizaci „Spolek slovenské mládeže“, jejímž tajemníkem byl od roku 1933. Po dokončení středoškolského vzdělání se živil jako stavební dělník, pracoval v komunistickém mládežnickém hnutí a pro své radikální názory byl několikrát vězněn. V letech 1937 až 1939 absolvoval dvouletou prezenční vojenskou službu. Po vzniku Slovenského státu v březnu 1939 se zapojil do odbojové činnosti a stal se spolupracovníkem prvních dvou ilegálních ústředních vedení Komunistické strany Slovenska (KSS), přičemž se podílel na organizaci partyzánských, tzv. jánošíkových družin na východním Slovensku. V dubnu 1942 se stal členem III. ilegálního ústředního vedení KSS, avšak již v létě téhož roku došlo k jeho zatčení a uvěznění. Po vypuknutí Slovenského národního povstání (SNP) v srpnu 1944 se mu podařilo uprchnout z Ilavy a od září téhož roku byl členem povstalecké Slovenské národní rady (SNR) a přednostou III. odboru pověřenectva SNR pro věci vnitřní, specializujícího se na zpravodajskou činnost a boj proti diverzi. Dne 17. 9. 1944 se stal členem ÚV KSS a po okupaci a obnově Československa (ČSR) zasedal v letech 1945−1946 jako poslanec NS. Mimo to působil na slovenském pověřenectvu vnitra a byl také členem právního výboru SNR. Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 byl jmenován v lednu 1949 předsedou Krajského národního výboru (KNV) v Nitře. V souvislosti s kauzou tzv. slovenských buržoazních nacionalistů a zatčením dosavadního pověřence vnitra Daniela Okáliho byl počátkem roku 1951 dosazen na jeho místo.

Funkci pověřence vnitra zastával v letech 1951−1954 a výrazně se angažoval v brutálních represích komunistického režimu v daném období, např. v boji proti tzv. vesnickým boháčům čili „kulakům“ (tzv. akce „K“). Sám se přímo zapojil do příprav procesu proti tzv. slovenským buržoazním nacionalistům a v jeho jednání se odrazily i výrazné antagonismy proti Gustávu Husákovi, táhnoucí se již od dob SNP. V roce 1954 se dostal do konfliktu s „šedou eminencí“ slovenského politické života, radikálem a tajemníkem ÚV KSS Pavolem Davidem. Jeho vliv začal upadat, byl odvolán z funkcí a jmenován předsedou Slovenského výboru Československého červeného kříže. V letech 1960−1968 předsedal Slovenskému výboru Československého svazu požární ochrany a vedle toho studoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kde v roce 1966 získal titul JUDr. Také byl publicisticky činný, přičemž svoji pozornost zaměřoval na dějiny komunistického a protifašistického hnutí v ČSR. V roce 1976 odešel do důchodu.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. j. 1515.

SIKORA, Stanislav: Jozef Lietavec. In: ANEV, Petr – BÍLÝ, Matěj (eds.): Biografický slovník vedoucích funkcionářů KSČ (1921–1989) L–Z. Praha: Academia – ÚSTR, 2018, s. 23−26.