Bruce Lockhart

Pocházel ze staré skotské rodiny. Jeho otec byl učitelem a ředitelem školy. Vystudoval Fettes College v Edinburghu a vzdělání si doplnil také na univerzitách v Berlíně a v Paříži. V jednadvaceti letech odjel do Malajsie, kde měl svým příbuzným pomoci s pěstováním kaučuku. Po třech letech života v jihovýchodní Asii se nakazil malárií a ve vážném zdravotním stavu byl poslána zpět domů. Po vyléčení se dal do služeb do diplomatických služeb a v lednu 1912 byl vyslán jako vicekonzul do carského Ruska. V období první světové války zastával funkci britského generálního konzula v Moskvě a stal se přímým svědkem vypuknutí únorové revoluce na počátku roku 1917, která svrhla carský režim. Krátce před bolševickou revolucí z října (listopadu) téhož roku byl odvolán zpět do Londýna. V lednu 1918 se na příkaz britského premiéra do bolševiky ovládaného Ruska vrátil jako „vedoucí zvláštní mise u sovětské vlády“. Vedle oficiálního pověření zároveň také pracoval britskou tajnou službu s cílem vytvořit zpravodajskou agenturní síť. V roce 1918 byl společně s dalším britským agentem obviněn z údajného osnování atentátu na bolševického vůdce Vladimíra Iljiče Lenina – tzv. Lockhartovo spiknutí. Soudu se nakonec v říjnu 1918 vyhnul výměnou za „zástupce“ bolševické vlády v Londýně Maxima M. Litvinova, zdrženého ve Spojeném království pro protibritské aktivity. V Rusku byl Lockhart posléze počátkem prosince 1919 odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti. Po návratu do Velké Británie byl jmenován obchodním tajemníkem britské legace v Praze (1919−1922) a posléze z důvodu nedostatku financí přijal místo v Anglo-československé bance v Praze, na jejímž se spolupodílel. V roce 1925 přesídlil do Anglo-International Bank, která sídlila v Londýně. Stal se dobrým přítelem Jana Masaryka a jedním z předních propagátorů československo – britské spolupráce. Na přelomu 20. a 30. let působil jako žurnalista „Evening Standard“ či spisovatel, mezi jeho stěžejní dílo patří popis zkušeností z pobytů v Malajsku a v Moskvě zachycený v autobiografii „Memoirs of a British Agent“ („Vzpomínky britského agenta“), která se stala bestsellerem a na jejíž motivy natočila společnost Warner Brothers v roce 1934 film „British Agent“ („Britský agent“). Zároveň byl jedním z předních kritiků politiky appeasementu a mnichovské dohody z konce září 1938, v jejímž důsledku muselo ČSR předa nacistům pohraniční území. Během druhé světové války se vrátil do státních služeb. V letech 1940−1941 byl britským diplomatem u československé exilové reprezentace prezidenta Edvarda Beneše. Poté se stal náměstkem státního tajemníka a generálním ředitelem „Political Warfare Executive“ („Výbor pro válečnou politiku a propagandu), který koordinoval britskou agitaci proti mocnostem Osy. Své aktivity v tomto období později zanesl do díla „Comes the Reckoning“ (1947).

Po válce se vrátil k dráze spisovatele a v období po komunistickém únorovém státním převratu spolupracoval asi deset let s československým protikomunistickým exilem v rámci vysílání British Broadcasting Corporation (BBC). V roce 1952 publikoval knihu o Janu Masarykovi.

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 282−283. Wikipedia – The Free Encyclopedia, Bruce Lockhart (online, 24. 1. 2025): https://en.wikipedia.org/wiki/R._H._Bruce_Lockhart