Donald Alexander Lowrie

V roce 1910 absolvoval politické vědy na Wooster College ve státě Ohio. Ve studiu pokračoval i v následujících letech v Paříži a na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal doktorát v roce 1929. Již před první světovou válkou se rozhodl spojit svou životní dráhu s pomocí druhým a zapojil se do činnosti YMCA v Clevelandu, kde působil jako podtajemník místní organizace. Ve službách organizace se roku 1916 vydal do carského Ruska, kde zajišťoval rozsáhlou humanitární pomoc mezi válečnými zajatci. Mezi lety 1916 až 1919 zaštiťoval sociální a výchovnou práci zhruba pro 60 000 zajatců v různých ruských oblastech (např. Moskva, Tomsk, severní Rusko). Od roku 1919 působil jako tajemník YMCA v poválečném Německu, kde pomáhal ruským emigrantům, uprchlým před nastoupivším komunistickým bolševickým režimem, při organizaci jejich kulturního, spolkového a náboženského života. Poté se přesunul do Pobaltí, kde se podílel na realizaci složité výměny válečných zajatců v tamějších přístavech. V letech 1922−1929 pobýval v Československu (ČSR), kde jako tajemník YMCA pro studentské záležitosti pomáhal emigrantům z řad ruských studentů. Zasloužil se o vznik „Studentského domova“ na pražském Albertově, který poskytoval rozsáhlé zázemí nejen pro zahraniční studenty. Za uskutečnění tohoto projektu obdržel od československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka nejvyšší státní vyznamenání, Řád bílého lva. Mezi jím a Masarykem se postupně vyvinulo blízké přátelství a na základě jejich pravidelných rozhovorů vznikla i prezidentova biografie („Masaryk of Czechoslovakia“), jež poprvé vyšla roku 1930. V roce 1928 se Lowrie přesunul do Království Srbů, Chorvatů a Slovinců (posléze Království Jugoslávie), kde taktéž pomáhal zahraničním studentům. Od roku 1932 pak působil ve funkci ředitele domu USA v rámci univerzitního studentského kampusu v Paříži. Hrozba světové války a s ní související uprchlické krize jej roku 1938 přiměly k návratu do služeb YMCA. Po kapitulaci třetí francouzské republiky v létě 1940 po nacistické invazi a rozdělení Francie se uchýlil do její neokupované jižní části, tzv. Francouzského státu se sídlem ve městě Vichy, kde našel v Marseilles útočiště pro své další humanitární projekty. Společně se svými spolupracovníky organizoval pomoc ruským, bulharským i českým emigrantům ve Francii. V září 1940 stál spolu s československým konzulem dr. Vladimírem Vochočem u zrodu „Střediska československé pomoci“ („Centre d´aide Tchécoslovaque“) − dobročinné organizace, jež zajišťovala finanční a materiální pomoc demobilizovaným československým vojákům ve Francii. Po okupaci jižní Francie německou armádou v listopadu 1942 odešel do Švýcarska, kde pokračoval v pomoci uprchlíkům. Po válce od roku 1946 vykonával funkci ředitele vydavatelství YMCA Press se sídlem v Paříži, jež publikovalo především díla zakázaných ruských autorů.

V roce 1955 se vrátil po mnoha letech strávených v Evropě do USA, kde posléze působil ve funkci amerického zástupce při „Dětském fondu Organizace spojených národů“ („United nations children´s fund, UNICEF“). Roku 1963 vydal knihu vzpomínek s názvem „The Hunted Children“, v níž se zaměřil na popis svého spletitého působení ve Francii v době druhé světové války.

HÁJEK, Adam: JUDr. Vladimír Vochoč československý konzul v Marseille v letech 1938−1941. Bakalářská práce. Praha: Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy, 2006. New York Times, D. A. Lowrie, Leader in War Relief Work, 15. 10. 1974, p. 42. Webové stránky Geni.com, životopis D. A. Lowrieho (online, 1. 11. 2023): https://www.geni.com/people/Donald-Lowrie/6000000017697472088 (cit. dne 1.11.2023, online).