Josef Macek

Vystudoval práva (1906–1911) a později filozofii práva, národní hospodářství a etiku na české Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze a na univerzitě v Berlíně. Po krátké advokátní koncipientské praxi u pražského obchodního soudu se jeho profesní zájem soustředil na oblast národohospodářství. V letech 1912–1918 vyučoval národní hospodářství na Českoslovanské obchodní akademii v Praze. Po habilitaci v národohospodářském oboru přednášel od roku 1919 na Vysoké škole obchodní v Praze, kde se v roce 1921 stal mimořádným a v roce 1926 řádným profesorem (později rektorem). Počátkem 20. let zároveň působil jako úředník Státního pozemkového úřadu a byl také zvolen do městské rady hlavního města Prahy. Byl teoretikem družstevního socialismu, zastáncem pozemkové reformy a tzv. hospodářské demokracie, což se odrazilo i v jeho dílech – např. „Znárodnění a zlidovění české půdy“ (1918), „Problémy ceny v socialismu“ (1921) či „Socialismus“ (1925). V roce 1924 se stal členem Československé strany sociálně demokratické dělnické (ČSDSD), za niž zasedal v letech 1928–1939 jako poslanec v Národním shromáždění. Profiloval se také jako žurnalista, od roku 1923 redigoval revue „Naše doba“, do níž přispíval i četnými články. Činný byl také jako místopředseda Sociálního ústavu Československé republiky a člen Slovanského ústavu. Patřil k přátelům prezidenta T. G. Masaryka a byl i členem Čapkových „Pátečníků“. V letech hospodářské krize se významně angažoval v publikování národohospodářských návrhů pro zmírnění jejího průběhu (např. dílo „Cesta z krize“, 1935) a posléze se stal i kritikem některých neduhů tehdejšího parlamentarismu. V letech 1938–1939 patřil k vedoucím představitelům Národní strany práce a po nacistické okupaci byl načas v ústředí Národního souručenství. Oženil se s Bělou Křížkovou, sestrou JUDr. Jiřího Křížka, jednoho z pozdějších odsouzených v politickém monstrprocesu „dr. Milada Horáková a spol.“

Po komunistickém únorovém státním převratu odešel v roce 1949 do exilu v USA, kde přednášel ekonomii na univerzitě v Pittsburgu. Od roku 1960 žil i s rodinou v Kanadě. V 50. – 60. letech byl členem ústředního výkonného výboru exilové sociální demokracie a v roce 1952 se stal také členem zastupitelstva Rady svobodného Československa. Své národohospodářské stati publikoval v krajanském i exilovém tisku (např. „Demokracie a socialismus“).

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. j. 1569.

TOMEŠ, Josef: Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách české sociální demokracie 1878−2003. Biografický slovník. Praha: Demos, 2004, s. 86–87.