Georgij Maximilianovič Malenkov

Narodil se v bohaté farmářské rodině pocházející ze šlechtického rodu. Po vystudování gymnázia v rodném Orenburgu narukoval během občanské války (1918−1921) do Rudé armády. Posléze vstoupil do Všesvazové komunistické strany bolševiků (VKS(b)) a působil jako politický komisař v Turkestánu. Od roku 1924 patřil k okruhu blízkých spolupracovníků generálního tajemníka strany Josifa Vissarionoviče Stalina, jemuž pomáhal v boji o převzetí moci ve vedení strany i SSSR po Leninově smrti. V průběhu 20. let vykonával významné funkce v organizačním výboru (orgbyru) strany. Stál v čele aparátu, který uchovával a shromažďoval spisy obsahující informace o všech členech strany. Tyto údaje pak Stalin využíval vůči svým protivníkům během rozsáhlých čistek v rámci tzv. Velkého teroru v druhé polovině 30. let. V roce 1939 se stal tajemníkem ústředního výboru, jímž byl do roku 1946. V roce 1941 dosáhl pozice kandidáta politbyra strany, jehož plnoprávným členem se stal v letech 1946−1957. Jeho vliv enormně vzrostl během Velké vlastenecké války s nacistickým Německem (1941−1945), kdy se stal jedním z členů Rady obrany, malé skupinky politiků a úředníků rozhodujících o všech zásadních politických a ekonomických otázkách válkou zpustošené země (dalšími členy byli Stalin, šéf státní bezpečnosti Lavrentij Berija, maršál Kliment Vorošilov a ministr zahraničí Vjačeslav Molotov). V poválečné éře posílil své postavení jako hlava sovětského raketového programu. S pomocí svého zástupce, raketového inženýra a pozdějšího ministra obrany Dmitrije Ustinova, zajistil vybudování rozsáhlých raketových komplexů, jako byly Kapustin Yar v Astrachaňské oblasti a Khrunichevovo raketové středisko v Moskvě. Při výběru špičkových vědců a inženýrů upřednostňoval jejich odborné znalosti a prospěšnost sovětské vědě a hospodářství jakožto hlavní národní zájem před jejich kádrovým profilem a ideologickými kritérii. Zde se střetával se svým hlavním rivalem a klíčovým ideologem stalinského systému Andrejem Ždanovem. To vedlo na čas k poklesu Stalinovy přízně, nicméně po Ždanovově náhlé smrti v roce 1948 se mu podařilo znovu získat rozhodující vliv. Ten posílilo i jeho zásadní angažmá v tzv. leningradské aféře z roku 1949. Tehdy se moskevské vedení rozhodlo pro diskreditaci a likvidaci významných představitelů bolševické strany v Leningradu, kteří si ke Stalinově velké nelibosti získali celonárodní uznání a slávu v průběhu blokády města během války. Malenkov rozpoutal sérii smyšlených obvinění, jež vedla k mnoha rozsudkům smrti a rozsáhlým deportacím. Před Stalinovou smrtí byl obecně považován za jeho předpokládaného nástupce.

Po Stalinově smrti v březnu 1953 se stal formálně nejmocnějším mužem ve státě, když usedl do křesla premiéra a stal se oficiálně prvním představitelem prezidia Komunistické strany Sovětského svazu (KSSS, nový název strany po roce 1952). Jeho pozice se ale záhy změnila v mocenském souboji s ambiciózním tajemníkem Nikitou S. Chruščovem. Společně sice ještě v červnu 1953 odstavili od moci nebezpečného ministra vnitra Beriju, nicméně v září téhož roku se Chruščov stal prvním tajemníkem strany a skutečným lídrem KSSS. Malenkov si v následujících dvou letech udržel post premiéra. Během jeho vlády došlo k navázání oficiálních styků mezi SSSR a Spolkovou republikou Německo. Malenkov se snažil zapojovat především do ekonomických témat, jeho velkou starostí byla snaha o zvýšení ekonomických standardů sovětského obyvatelstva a zabezpečení dostatku spotřebního zboží na trhu. V této oblasti se střetával s konzervativní částí vedení strany, které kladlo důraz spíše na zabezpečení potřeb vojenského průmyslu. Roku 1955 byl obviněn ze zneužívání svého postavení a donucen k rezignaci na post premiéra ve prospěch Chruščovova loajálního spojence Nikolaje Bulganina. V roce 1957 jej vedení strany vyloučilo ze zbývajících vlivných stranických funkcí poté, co došlo k odhalení jeho zapojení do údajného spiknutí proti Chruščovovi. Roku 1961 byl vyloučen ze strany. V následujících letech působil jako manažer továrny v Kazachstánu.

FITZPATRICKOVÁ, Sheila: Ve Stalinově týmu. Roky riskantního života v sovětské politice. Praha: Argo, 2018. DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé. Velká politika 1938–1991. I. díl: Válka a nukleární mír. Praha: Karolinum, 2004. Encyklopedie Britannica, Georgij M. Malenkov (online, 3. 10. 2022): https://www.britannica.com/biography/Georgy-Maksimilianovich-Malenkov PROCHÁZKA, Vladimír a kol.: Příruční slovník naučný. III. díl. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962, s. 31. TEED, Peter: Moderní oxfordský slovník 20. století. Praha: Knižní klub, 1994, s. 315.