Jozef Marko

Studoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, kterou nedokončil. V roce 1924 vstoupil do československé armády a v roce 1926 absolvoval Vojenskou akademii (VA) v Hranicích na Moravě. Poté sloužil v letech 1926−1936 u vojenských útvarů v Trnavě, Kutné Hoře, Týně nad Vltavou a v Brně. V roce 1936 nastoupil jako pedagog na VA, kde působil až do roku 1939. Po vzniku samostatného Slovenského státu a okupace českých zemí v březnu 1939 se stal důstojníkem slovenské armády. Soužil na ministerstvu národní obrany (MNO) v Bratislavě, v Turčianském Sv. Martině či Spišské Nové Vsi. Od květnu 1941 se stal referentem civilní protiletecké ochrany v Bratislavě a od roku 1944 v Banské Bystrici. Již na počátku války se zapojil do protifašistického odboje, v němž později mj. zprostředkovával kontakty mezi představiteli ilegální Slovenské národní rady (SNR) a armádními důstojníky. V roce 1944 se stal jedním z členů Vojenského ústředí, byl styčným důstojníkem u SRN a udržoval kontakty s partyzány či vojenskými exilovými centry v Londýně a v Moskvě. Zapojil se do příprav i uskutečnění Slovenského národního povstání (SNP) a byl významným představitelem 1. čs. armády na Slovensku. Po potlačení SNP se ukrýval do konce okupace v ilegalitě. Po válce působil v letech 1945−1948 jako velitel spojovacího vojska na Hlavním štábu MNO v Praze. Dne 19. 2. 1947 byl povýšen na brigádního generála. Krátce po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 byl poslán na zdravotní dovolenou a poté přesunut do zálohy. V letech 1949−1950 byl vězněný z politických důvodů a degradovaný na vojína. Po propuštění nastoupil místo zaměstnance Správy spojů (1951−1952).

V 50. letech pracoval u národních podniků Montáže správy spojů (1953−1955), Spojprojektu (1955−1956) a Krajského svazu výrobních družstev (1957−1958). V roce 1958 došlo k jeho opětovnému zatčení. V roce 1959 byl odsouzen pro údajnou „velezradu“ k 15 letům odnětí svobody (proces s tzv. Karvašovou skupinou). Propuštěn na svobodu byl v roce 1963 a poté pracoval do roku 1968 v Lidovém družstvu invalidů v Bratislavě. Prakticky po celá 60. léta a období tzv. normalizace byl sledován Státní bezpečností (StB). Rehabilitován byl až po své smrti a pádu komunistického režimu

BAKA, Igor: Marko Jozef. In: Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 188. MAŤOVČÍK, Augustín a kol.: Slovenský biografický slovník. IV zväzok M−Q. Martin: Matica slovenská, 1990, s. 74.