Ša'ul Avigur

Narodil se ve městě Dvinsk (dnes Daugavpils na území Lotyšska). Roku 1912 spolu s rodinou odešel na území Palestiny, která se v té době nacházela pod vládou Osmanské říše. V roce 1918 se usadil v kibucu Kvucat Kineret na břehu Galilejského jezera, s nímž zůstal spojen po celý svůj život. Po vzniku britského mandátního území v Palestině se jako příslušník polovojenské organizace Hagana zapojil do obrany židovských osad před arabským obyvatelstvem. Od počátku 20. let byl též politicky aktivním členem levicových sionistických stran na území Palestiny, nejprve se angažoval ve straně Achdut ha-avoda (Jednota práce) a později v Mapaj (Dělnická strana Izraele). Od roku 1922 byl členem národního výboru Hagany. Mezi jeho hlavní úkoly patřilo zabezpečování obrany kibuců a shromažďování zbraní. Společně s Reuvenem Shiloahem patřil k hlavním zakladatelům Shai, zpravodajské a protišpionážní větve Hagany. Po vydání tzv. MacDonaldovy bílé knihy v květnu 1939 a následných restriktivních opatřeních ze strany britských úřadů vůči dalšímu židovskému osídlování Palestiny se stal velitelem speciálního útvaru Hagany s názvem Mosad le-alija Bet, jehož hlavní náplní činnosti bylo zajišťování nelegální emigrace evropských Židů ohrožených nacistickou hrozbou. Po skončení druhé světové války a osvobození Židů z nacistických koncentračních táborů se přesunul do Paříže, kde ve spolupráci s podzemní židovskou skupinou Bricha organizoval plán pro přesun přeživších holokaust do Palestiny. Po vzniku státu Izrael v květnu 1948 se stal jako blízký spolupracovník ministerského předsedy a ministra obrany Davida Ben Guriona jeho náměstkem na Ministerstvu obrany. V průběhu bojových operací první arabsko-izraelské války v témže roce zahynul jeho mladý syn Avir, na jehož počest si změnil dosavadní příjmení Meirov na Avigur („otec Avirův“). Během války tvořilo hlavní náplň jeho činnosti zajišťování zbraní a bojové techniky z Evropy. Po skončení svého angažmá na Ministerstvu obrany stál na počátku 50. let u zrodu sítě izraelských zpravodajských služeb.

Od roku 1952 až do svého odchodu do penze v roce 1970 zastával post ředitele vládní organizace Liškat ha-kešer (známé též pod názvem Nativ). Ta měla za úkol navazování a udržování vztahů s Židy v tzv. východním bloku, silně ohroženými represemi v posledním období vlády sovětského diktátora J. V. Stalina, a zajišťování jejich následné emigrace do Izraele. Roku 1962 publikoval knihu vzpomínek na své dlouholeté působení v rámci struktur Hagany s názvem „With The Haganah Generation“. Roku 1973 obdržel nejvyšší izraelské státní vyznamenání za svou dlouholetou službu vlasti. Jeho švagrem byl druhý premiér Izraele Moše Šaret.

BROŽ, Ivan: Arabsko-izraelské války 1948–1973. Praha: Epocha, 2005; Encyklopedia.com, Avigur (Meirov), Shaul (online, 10. 2. 2024): https://www.encyclopedia.com/religion/encyclopedias-almanacs-transcripts-and-maps/avigur-meirov-shaul; Wikipedie The Free Encyklopedia, Shaul Avigur (online, 10. 2. 2024): https://en.wikipedia.org/wiki/Shaul_Avigur