Alfréd Meissner

Narodil se do rodiny bohatého podnikatele židovského původu. Studia práv absolvoval na právnických fakultách vídeňské univerzity a české části Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze. Již během nich se zapojil do hnutí sociálně demokratické mládeže a od roku 1896 byl členem Českoslovanské sociálně demokratické strany dělnické (ČSDSD; od roku r. 1918 pod názvem Československá sociálně demokratická strana dělnická). Pracoval v tiskovém výboru strany a podílel se též na vydávání stranického revue Akademie. Od roku 1901 provozoval advokátní praxi v Praze. Pravidelně publikoval v odborném tisku články a studie v oblasti např. živnostenského či volebního práva. Za první světové války se zapojil do protirakouského odboje. Jako právní expert ČSDSD v Národním výboru československém se podílel na tvorbě prozatímní ústavy nového československého státu, vyhlášené v listopadu roku 1918. Od vzniku Československa (ČSR) v říjnu 1918 až do zániku druhé republiky v březnu 1939 reprezentoval svou stranu jako poslanec Národního shromáždění (NS). Jako člen právního výboru NS se podílel na vypracování první plnohodnotné ústavy a volebního zákona z roku 1920. Zastával též ministerské posty; v roce 1920 a poté v letech 1929 až 1934 vykonával funkci ministra spravedlnosti a mezi lety 1934 a 1935 byl ministrem sociální péče. V létě 1938 zastupoval během mezinárodní krize způsobené stupňujícím se tlakem sudetoněmeckého obyvatelstva v pohraničních částech republiky československý parlament při jednáních s britskou misí vedenou lordem Walterem Runcimanem (1870–1949). V době druhé republiky vstoupil jako člen ČSDSD do jedné ze dvou povolených politických stran v rámci nově vzniklého stranického systému, levicové Národní strany práce. V době nacistické okupace byl pro svůj židovský původ v letech 1942 až 1945 vězněn v terezínském ghettu. Po osvobození ČSR se jako významná a respektovaná osobnost podílel na poválečné obnově sociální demokracie. Patřil k hlavním kritikům předsedy strany a vlády Zdeňka Fierlingera a jeho snah o spojení partaje s Gottwaldovou Komunistickou stranou Československa (KSČ). V letech 1946 až 1947 se jako právnický expert podílel na přípravě nové poválečné ústavy; při jednáních s představiteli NS a výstupech v tisku prosazoval návaznost na demokratický odkaz meziválečné první republiky. Po komunistickém uchopení moci v únoru 1948 se stáhl z veřejného života.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. j. 1705.

TOMEŠ, Josef: Průkopníci a pokračovatelé. Osobnosti v dějinách sociální demokracie 1878–2003, biografický slovník. Praha: Cíl, 2013, s. 92. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 371.