Stanislaw Mikolajczyk

Narodil se v rodině pocházející z Poznaně. Jeho rodiče však jako mnoho Poláků v této době odešli za prací do průmyslových oblastí západního Německa. Do Poznaně se s rodinou vrátil v deseti letech a již od mladistvého věku pracoval jako dělník v místním cukrovaru. Po vzniku druhé polské republiky, obnovené po první světové válce, vstoupil do polské armády a zapojil se do bojů v polsko-sovětské válce v letech 1920−1921. Od roku 1920 byl členem Polské lidové strany (PSL), která měla silnou voličskou základnu především v agrárních a venkovských oblastech země. Roku 1929 se stal poprvé poslancem polského parlamentu (Sejmu) za PSL. Patřil k odpůrcům autoritativního systému vlády vytvořeného maršálem Jozefem Pilsudským. Od roku 1935 byl členem Ústředního výboru PSL a v roce 1937 se stal jejím předsedou. Po invazi německých vojsk v září 1939 bojoval v polské armádě a podílel se na obraně Varšavy. Poté odešel do Paříže a vzápětí do Londýna, kde se zapojil do struktur polského zahraničního odboje, kladoucího si za hlavní úkoly obnovu samostatného polského státu v jeho předválečných hranicích a zajištění demokratického vývoje země. V londýnské exilové vládě pod vedením maršála Wladyslawa Sikorského usedl roku 1941 do křesla místopředsedy vlády a ministra vnitra. Pod kontrolou londýnského exilového kabinetu se tehdy nacházely všechny zásadní síly domácí rezistence, včetně hlavní vojenské odbojové organizace Armia Krajowa. Sikorského vláda se zpočátku snažila o obnovu poškozených vztahů se Sovětským svazem (SSSR), nicméně po německém odhalení masových hrobů 22 000 polských důstojníků zavražděných v Katyni v roce 1940 na Stalinův příkaz se vztahy mezi oběma reprezentacemi ještě více zhoršily. Po Sikorského smrti při leteckém neštěstí v červenci 1943 se stal Mikolajczyk jeho nástupcem ve funkci premiéra. Po nástupu do funkce jasně deklaroval politický program vlády, jímž byla poválečná obnova Polska a zajištění občanských práv a náboženských svobod. Odmítl uznat popření katyňských zločinů sovětskými představiteli a Stalinovy snahy o revizi polsko-sovětských hranic, což nakonec vedlo k přerušení diplomatických vztahů SSSR s polským vládním exilem. Stalin se navíc pokoušel na diplomatickém poli využít své vyjednávací pozice, podpořené klíčovými sovětskými vojenskými úspěchy, k tomu, aby přesvědčil západní mocnosti k zahrnutí Polska do sovětské sféry vlivu. Výsledkem těchto jednání mocností na konferenci v Jaltě, konaných začátkem roku 1945, byl souhlas Velké Británie a USA s vytvořením loutkové prozatímní vlády národní jednoty pod vedením Edwarda Osóbky-Morawského, která se nacházela pod úplnou kontrolou Moskvy. Mikolajczyk se po vážných sporech rozešel s dalšími členy exilového kabinetu a rezignoval na funkci premiéra. Rozhodl se pro návrat do osvobozeného Polska, kde přijal křeslo vicepremiéra a ministra zemědělství ve vládě Osóbky-Morawského s nadějí, že v této vlivné funkci bude moci zabránit komunistickému převzetí moci v zemi a zajistit ochranu fungování demokratického právního státu. Exilová vláda zůstala nadále v Londýně a fungovala paralelně s varšavskou prozatímní vládou, na rozdíl od ní však postrádala diplomatické uznání. Mikolajczykova strana se stala hlavním iniciátorem radikální pozemkové reformy, díky čemuž získala významnou podporu v nově vzniklé třídě malých farmářů a v letech 1945−1947 byla nejpopulárnější politickou silou v zemi. Vedoucí představitelé komunistické strany (Polská strana dělnická, PPR) uspořádali zmanipulované referendum, v němž se obyvatelé Polska vyslovili pro zrušení Senátu, považovaného za pojistku fungování demokratického právního státu, a rozsáhlé znárodnění ekonomiky. Představitelé PPR navíc ovládali ministerstvo vnitra a represivní aparát, jehož využili k rozsáhlé diskreditaci a perzekuci demokratických sil. Zmanipulované parlamentní volby z ledna 1947 přinesly vítězství PPR a jejich spojencům a vedly k nastolení lidově demokratického zřízení po sovětském vzoru. Mikolajczyk poté emigroval do Londýna a později do USA.

DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé. Velká politika 1938–1991. I. díl: Válka a nukleární mír. Praha: Karolinum, 2004. Encyklopedie Spartacus Educational, životopis S. Mikolajczyka (online, 11. 11. 2022): https://spartacus-educational.com/POLmikoljczyk.htm KŘEN, Jan: Dvě století střední Evropy. Praha: Argo, 2005.