František Moravec

V roce 1913 maturoval na českém klasickém gymnáziu v Čáslavi. Poté krátce studoval Filozofickou fakultu české univerzity v Praze, v březnu 1915 byl však odveden do rakousko-uherské armády a poslán na ruskou frontu. V lednu 1916 přeběhl k Rusům a poté se přihlásil do srbských dobrovolnických jednotek, v jejichž řadách sloužil do roku 1918 na rumunské, bulharské či soluňské frontě. V březnu 1918 byl přeložen k Československým legiím ve Francii. Na konci prosince 1918 se vrátil do vlasti a krátce nato bojoval na Slovensku proti Maďarům. Poté sloužil do roku 1925 v Plzni a v letech 1925−1928 byl posluchačem Vysoké válečné školy v Praze. Po jejím ukončení byl zařazen k 2. divizi v Plzni, kde působil do roku 1929 ve velitelských funkcích. V letech 1929−1934 byl přednostou 2. oddělení u Zemského vojenského velitelství v Praze, načež nastoupil službu u Hlavního štábu Ministerstva národní obrany (MNO) v Praze. Zde byl až do okupace zařazen u 2. oddělení (vojenská zpravodajská služba) jako přednosta pátrací skupiny a vykonával také funkci zástupce přednosty oddělení. V této době se jeho přičiněním podařil navázat kontakt s legendárním německým agentem „A-54“ Paulem Thümmelem. Těsně před nacistickou okupací odletěl dne 14. 3. 1939 společně s dalšími důstojníky do Velké Británie, kde se okamžitě zapojil do odboje a začal organizovat zpravodajskou činnost, která se posléze stala jednou z hlavních devíz exilové vlády. Dne 1. 8. 1940 byl ustanoven přednostou zvláštní skupiny (zpravodajské ústředny) MNO v Londýně (později II. odbor MNO). V té době patřil k nejvýznamnějším osobnostem československého odboje. V září 1944 byl ustanoven podnáčelníkem štábu Hlavního velitelství v Londýně a v této funkci byl dne 28. 10. 1944 povýšen do hodnosti brigádního generála. V důsledku rostoucího vlivu komunistů byl po válce odsunut do pozadí, stejně jako další vysocí důstojníci spjatí se západním odbojem. V červnu 1945 byl přidělen pomocnému úřadu MNO – hlavního štábu a zároveň odeslán na nucenou dovolenou, později na dovolenou s čekaným. Hrozilo mu trestní stíhání za to, že se na počátku okupace údajně dostatečně nepostaral o zničení zpravodajského materiálu na podřízených velitelstvích, který padl do rukou nepřítele. Celé řízení bylo zastaveno až v roce 1947 na zákrok prezidenta Edvarda Beneše. Dovolená s čekaným mu byla zrušena a k 1. 12. 1947 nastoupil funkci zatímního velitele 14. divize v Mladé Boleslavi. Po komunistickém únorovém převratu odešel koncem března 1948 do exilu. V nepřítomnosti byl v červenci téhož roku degradován na vojína v záloze.

V exilu se aktivně zapojil do organizování protikomunistického odboje, v němž se podílel na organizování zpravodajských skupin podporovaných západními demokratickými zeměmi. V roce 1962 se přestěhoval do USA, kde působil jako poradce americké vojenské rozvědky. Zemřel náhle na infarkt. Po pádu komunistického režimu v roce 1989 mu byla navrácena hodnost brigádního generála.

MORAVEC, František − MORAVCOVÁ-DISHEROVÁ, Hana (ed.): Špion, jemuž nevěřili. Druhé vydání. Voznice: Leda, 2019. STEHLÍK, Eduard: Moravec František. In: Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s.198−199. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 402−403.