Henry Morgenthau, jr.

Narodil se jako syn německého přistěhovalce židovského původu, prominentního newyorského realitního magnáta a právníka Henryho Morgenthaua staršího. Vystudoval architekturu na Cornellově univerzitě v New Yorku. Od roku 1913 se přátelil s pozdějším americkým prezidentem Franklinem Delano Rooseveltem a jeho manželkou Eleanor. Roku 1915 se oženil s Elinor Lehmanovou, vnučkou zakladatele významné americké banky Lehman Brothers, Mayora Lehmana. Provozoval vlastní farmu a zajímal se o vědecký přístup k zemědělství. Roku 1922 založil prestižní zemědělský časopis Americký zemědělec. Roku 1929 jej Roosevelt, v té době již guvernér státu New York, jmenoval členem státní komise pro dohled nad zemědělstvím. V roce 1932 se aktivně zapojil do Rooseveltovy prezidentské kampaně a roku 1934 získal post ministra financí v jeho kabinetu. Morgenthau byl stoupencem monetarismu a ve své nové funkci kladl důraz na vyrovnané rozpočty, stabilní měnu, snížení státního dluhu a větší zapojení soukromého sektoru do investic. Jeho hlavním úkolem coby ministra financí bylo účelné napumpování zhruba 370 miliard amerických dolarů do finanční krizí zasažené ekonomiky v rámci realizace Rooseveltova reformního programu Nový úděl (New Deal). Morgenthauův konzervativní přístup k vyrovnanému rozpočtu se často střetával s prezidentovou politikou, postavenou na rozsáhlém utrácení ze strany federální vlády. Jako správce státní pokladny proslul nekompromisním přístupem vůči korupci a inicioval celou řadu vyšetřování případů organizovaného zločinu. Po vypuknutí druhé světové války a odhalení hrůz holokaustu se podílel na vypracování plánů na záchranu evropských Židů prchajících z Evropy před nacistickým režimem a jejich začlenění do americké společnosti. Stál též u Zákona o půjčce a pronájmu z roku 1940, který umožňoval USA rozsáhlou materiální a finanční pomoc evropským zemím bojujícím s hitlerovským Německem. V září 1944 sepsal memorandum, jež představilo originální přístup k poválečnému uspořádání Německa a zabránění rozpoutání další války z jeho strany. Plán spočíval v rozdělení Třetí říše na dva nezávislé státní celky a jednu mezinárodně kontrolovanou zónu v klíčových průmyslových oblastech Porýní a Porúří. V rámci této zóny mělo dojít k likvidaci veškerého německého průmyslového potenciálu, což by ve finále vedlo k přeměně země v zemědělský stát. Plán se z počátku setkal s podporou ze strany prezidenta Roosevelta, a byl dokonce představen americkou stranou na summitu státníků v kanadském Québecu, kde získal velmi pozitivní ohlas ze strany britského premiéra Churchilla. Na druhou stranu se k němu negativně stavěla řada členů Rooseveltova kabinetu, kteří poukazovali na možnost zesílení německého válečného odporu poté, co by se znění plánu dostalo na veřejnost. Americká vláda od něj tedy záhy opustila a nikdy se nestalo žádným oficiálním dokumentem, byť některé části původního návrhu byly později součástí americké politiky na okupovaném německém území. Vztahy mezi prezidentem a jeho ministrem financí se v důsledku toho záhy zhoršily. V červenci 1944 zastupoval Morgenthau americkou vládu na ekonomické konferenci v Bretton Woods, na níž byly položeny základy fungování poválečného globálního ekonomického sytému. Po Rooseveltově smrti v dubnu 1945 zůstal ministrem financí v kabinetu jeho nástupce Harryho S. Trumana. Poté, co se dostal do sporu s prezidentem ohledně své možné osobní účasti na postupimské konferenci, v červenci 1945 rezignoval. V následujících letech se pak věnoval provozování své farmy a filantropii.

DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé. Velká politika 1938–1991. I. díl: Válka a nukleární mír. Praha: Karolinum, 2004. Encyklopedie Britannica, Henry Morgenthau (online, 10. 11. 2022): https://www.britannica.com/biography/Henry-Morgenthau-Jr (citováno dne 10.11..2022, přeloženo z angličtiny).