Jaromír Nechanský

Základní školní vzdělání absolvoval na pražských Vinohradech. Poté navštěvoval reálné gymnázium T. G. Masaryka v Křemencově ulici, které zakončil maturitou v roce 1935. Vedle toho byl také aktivním členem Sokola. Po složení zkoušky dospělosti byl odveden k dvouleté povinné vojenské službě k prvnímu jezdeckému pluku Jana Jiskry z Brandýsa v Terezíně. Poté absolvoval školu pro důstojníka jezdectva v záloze v Pardubicích a v srpnu 1936 byl povýšen do hodnosti četaře aspiranta. Nadále se rozhodnul spojit svůj další profesní život s armádou a nastoupil na Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě, kterou dokončil v roce 1937 jako poručík jezdectva. Po krátké službě na Slovensku odešel v lednu 1938 do Učiliště útočné vozby ve Vyškově. Následovala služba u několika útvarů, v jejichž řadách absolvoval i zářijovou mobilizaci v roce 1938 a období odtržení pohraničních oblastí po mnichovské dohodě. Během období druhé republiky sloužil opět u své původní jednotky v Milovicích, kde setrval až do obsazení zbytku českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939. V červnu 1939 odešel do exilu, kde se nakonec ve Francii dal zapsat do Cizinecké legie, v jejíchž řadách sloužil v Alžírsku a v Tunisku. Po vypuknutí druhé světové války se koncem září 1939 vrátil do Francie, kde vstoupil do formující se Československé zahraniční armády. Než však stačil zasáhnout do bojů došlo v červnu 1940 ke kapitulaci Francie, načež odcestoval do Velké Británie. Zde nadále působil v armádě u tankistů, jako zástupce velitele školy důstojníků zdravotnických jednotek v záloze až nakonec vstoupil do kurzů zaměřujících se na výcvik pro plnění speciálních operací v týlu nepřítele. V srpnu 1944 odcestoval do Itálie, kde byl povýšen na kapitána, a poté došlo k jeho vysazení coby velitele paradesantu „Platinum-Pewter“ (dále sestával z jeho zástupce rtn. Jaroslava Pešána, radiotelegrafisty rtn. Aloise Vyhňáka a čet. Jaroslava Klemeše) v noci z 16. na 17. 2. 1945 u obce Javorné jižně od východočeských Nasavrk. Parašutisté v čele s Nechanským navázali kontakt s domácím odbojem a po přesunu na Moravu organizovali rezistenční aktivity spočívající v radiovém spojení s exilovou vládou a přijímání zbraní a jejich distribuci domácímu odboji. V závěru okupace se přesunul i s vysílačkou do Prahy, kde byl kooptován do České národní rady, v níž vytvořil vojenskou komisi. Po vypuknutí Pražského povstání se jako předseda této komise zúčastnil jednání o německé kapitulaci a stal se jedním z jejích signatářů. V tomto období se také blíže poznal s Veleslavem Wahlem, velitelem odbojové skupiny Zpravodajská brigáda a později měl blízký vztah také s představiteli americké vojenské mise v Československu – Kurtem Taubem a Charlesem Katekem. V poválečném období zůstal v československé armádě, kde byl využíván vojenským obranným zpravodajstvím (5. oddělení Hlavního štábu ministerstva národní obrany) ke sledování amerických a britských zpravodajských aktivit. Současně byl povýšen na majora. Přestože patřil k loajálním agentům vojenské kontrarozvědky, na přelomu let 1947−1948 se prostřednictvím Veleslava Wahla více sblížil s tajemníkem amerického velvyslance Walterem Birgem, od něhož později přijal nabídku zpravodajsky působit proti komunistům. Za změnou postojů stála pravděpodobně nechuť k represím, které se rozpoutaly po únorovém komunistickém převratu v roce 1948. Postupně začal budovat rozsáhlejší síť spolupracovníků, v níž využíval kontakty z dob okupace. Spojení s Američany zprostředkovával v letech 1948–1949 Walter Birge, dále řídící orgán americké zpravodajské služby CIA Samuel Meryn, zaměstnanec velvyslanectví Spencer Laird Taggart a třetí sekretářka velvyslanectví Louisa Schaffnerová. Mezitím byl Nechanský ještě v roce 1949 ustanoven profesorem taktiky vyšších jednotek na Vysoké škole válečné, avšak již po půlroce byl dán na dovolenou s čekaným. Činnost osob zapojených v jeho ilegální skupině nezůstala utajena a Státní bezpečnost (StB) začala se zatýkáním. Dne 5. 9. 1949 byl Nechanský zadržen a převezen do Vojenské věznice Praha na Hradčanech (tzv. Domeček), kde byl podroben výslechům za použití brutálního fyzického násilí. Proces „Nechanský a spol.“ byl později „režírován“ jako jeden z nejdůležitějších článků ze seriálu přelíčení dokládajících přímou americkou špionáž v Československu (dalšími předními osobami byly např. Ota Tulačka, Josef Smolín, Josef Robotka). Proces s Jaromírem Nechanským a dalšími osobami proběhl před Státním soudem v Praze ve dnech 19.−22. 4. 1950. Vyneseným rozsudkem byl uznán vinným z velezrady a vyzvědačství a odsouzen k trestu smrti (společně s ním i Veleslav Wahl). Přelíčení doprovázela propagandistická kampaň odsuzující „agresivní“ politiku USA, jíž se účastnily zahraniční korespondenti i rozhlasové a filmové štáby. Výrok Státního soudu potvrdil 14. 6. 1950 také Nejvyšší soud a o den později prezident republiky zamítnul žádost o milost. Dne 16. 6. 1950 byl popraven pankráckém popravišti.

K soudní i občanské rehabilitaci Jaromíra Nechanského došlo 23. 1. 1991 rozhodnutím Vyššího vojenského soudu v Příbrami. Současně mu byla rozkazem ministra obrany vrácena vojenská hodnost a později byl povýšen in memoriam na plukovníka generálního štábu. V roce 2022 mu bylo uděleno osvědčení příslušníka třetího odboje.

HLADÍK, Ondřej: Jaromír Nechanský (1916−1950). In: MALLOTA, Petr a kol.: Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. Díl 2. Praha: ÚSTR, 2024, s. 846−857.