Ján Papánek

Od května 1915 sloužil v rakousko-uherské armádě. V dubnu 1916 padl do zajetí a počátkem roku 1917 vstoupil do Československých legií v Itálii. Po první světové válce vystudoval v roce 1923 Právnickou fakultu na pařížské univerzitě a také tamní École libre des sciences politiques. V letech 1923−1948 působil v československé diplomacii jako legační atašé v Budapešti (1925–1926), legační tajemník na vyslanectví ve Washingtonu (1926–1932) a od roku 1936 jako československý konzul v Pittsburghu. Ihned po začátku druhé světové války se přidal k Edvardu Benešovi a zapojil se do odboje. V letech 1940–1946 vedl Československou informační kancelář v New Yorku. Po druhé světové válce byl k 1. 8. 1946 jmenován prvním stálým delegátem (od září 1947 velvyslancem) u OSN v New Yorku. Po komunistickém únorovém státním převratu byl odvolán z diplomatického postu a zůstal v americkém exilu, kde se podílel na založení Rady svobodného Československa a až do roku 1986 řídil Americký fond pro československé uprchlíky.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 184.