Růžena Pelantová

Narodila se do početné havířské rodiny. Po studiích na Vysoké obchodní škole v Praze pracovala jako učitelka matematiky. Před první světovou válkou odcestovala do USA, kde se věnovala problematice sociální péče, později studovala jeden rok Školu sociální péče při univerzitě v Chicagu a také sociologii na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Během první světové války se zapojila do československého zahraničního odboje. Po návratu do nově vzniklého Československa (ČSR) se věnovala péči o uprchlíky ze sovětského Ruska a po roce 1922 působila jako ředitelka sociální komise Československého červeného kříže. Aktivně se účastnila budování Masarykových domovů v Krči (dnešní Thomayerova nemocnice). V roce 1921 se provdala za novináře, žurnalistu a průkopník esperanta Karla Pelanta (1874–1925), po jehož tragické smrti v roce 1925 znovu odcestovala za oceán, kde se zúčastnila kongresu Mezinárodní ženské rady. Počátkem třicátých let začala pracovat v Ústředním sociálním úřadu pražského magistrátu a v roce 1933 se stala ředitelkou sociálně-pedagogické služby hlavního města Prahy. Politicky se angažovala v Českoslovanské straně národně socialistické (ČSNS). V polovině dvacátých let se taktéž spolupodílela na založení Ústředí československých hospodyň, které sdružovalo lokální hospodyňské spolky. Účelem spolku bylo učit ženy racionálním postupům v domácnosti a iniciovat výrobce k produktům na pomoc hospodyním a ženám v placeném zaměstnání. Po nacistické okupaci v březnu 1939 se zapojila do odboje, což vedlo dne 16. 3. 1943 k jejímu zatčení gestapem a odsouzení za velezradu k osmi letům káznice. Po návratu do osvobozené vlasti v červnu 1945 byla jmenována jako vůbec první žena náměstkyní předsedy ÚNV hlavního města Prahy za ČSNS, do jejíchž kompetencí náležely především otázky sociální, zdravotní a bytové. Vedle toho se angažovala jako předsedkyně Svazu přátel USA.

Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 byla odvolána z funkce v ÚNV a v červenci 1949 odešla do exilu v USA. Zde působila v ženském hnutí, zejména jako předsedkyně Národní rady žen svobodného Československa, členka výboru Americké národní rady žen, Mezinárodního výboru žen a Ženského klubu v Ney Yorku.

PEJSKAR, Jožka: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948–1984, sv. 1. Curych: Konfrontace, 1982, s. 26−28. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 544. Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Růžena Pelantová (online, 23. 3. 2025): https://cs.wikipedia.org/wiki/R%C5%AF%C5%BEena_Pelantov%C3%A1