Ferdinand Peroutka

Vystudoval gymnázium na pražských Královských Vinohradech. V roce 1914 se dal na dráhu žurnalisty. Nejprve působil jako výtvarný referent periodika Čas, poté byl redaktorem deníku Tribuna (1924−1929) a následovně řídil kulturně-politickou revue Přítomnost (1924−1939), přičemž také pravidelně přispíval do Lidových novin. Patřil ke skupině tzv. pátečníků, intelektuálů a důvěrníků prezidenta T. G. Masaryka a E. Beneše, i k blízkým přátelům spisovatele K. Čapka. V meziválečném období vydal několik knih, z nichž jsou zvláště oceňované publikace Jací jsme a Budování státu. V období nacistické okupace byl vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. Po osvobození zastával post šéfredaktora Svobodných novin (předválečné Lidové noviny, 1945−1948) a revue Dnešek (předválečná Přítomnost, 1946−1948). V letech 1945−1946 také zasedal jako poslanec NS. V poválečném období patřil k hlavním kritikům sílících totalitních praktik ze strany komunistů a stavěl se skepticky k budoucímu demokratickému vývoji v Československu. Po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 odešel do exilu.

Nejprve žil v Anglii (1948−1950) a poté v New Yorku v USA. Stal se členem Rady svobodného Československa, řídil československé vysílání rozhlasové stanice Svobodná Evropa (1951−1961) a také spolupracoval s řadou amerických periodik. Byl autorem četných politických úvah či divadelních her. Československým komunistickým režimem byl považován za jednoho z úhlavních nepřátel a jeho dílo bylo zakázáno. Zemřel v roce 1978 v exilu. Po pádu komunismu byly jeho ostatky přeneseny v roce 1991 na Vyšehrad.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. č. 2016

KOSATÍK, Pavel. Ferdinand Peroutka. Pozdější život (1938−1978). Praha: Mladá fronta, 2011. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. II. díl K–P. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 551−552.