Bohumila Pešlová

Narodila se jako jediné dítě do rodiny vrchního správce knížecích statků Paarů v Kardašově Řečici, kde také navštěvovala obecnou školu. Poté pokračovala na měšťance v Českých Budějovicích a tamtéž také vystudovala učitelský ústav. Učitelskou profesi vykonávala na několika místech na Českobudějovicku a Českobrodsku. V roce 1917 se seznámila s pozdějším československým národněsocialistickým poslancem a exilovým i poválečným ministrem Hubertem Ripkou, jehož si dne 8. 8. 1921 vzala v Českých Budějovicích za muže. Manželé se o rok později přestěhovali do Prahy, kde se jim 25. 4. 1927 narodil syn Vladimír. Společné soužití s Hubertem Ripkou trvalo do roku 1933, kdy bylo manželství rozvedeno. Záhy nato se Bohumila podruhé provdala za někdejšího legionáře, novináře a Ripkova přítele škpt. Antonína Pešla (1891–1942), s nímž měla později dalšího syna. Její druhý manžel se stal po nacistické okupaci jedním z předních organizátorů domácího odboje, což ho stálo v roce 1942 život. Po osvobození působila Bohumila Pešlová jako místopředsedkyně Svazu národní revoluce a v rámci veřejných funkcí vykonávala přísedící u Národního soudu i jednoho z mimořádných lidových soudů. Politicky se angažovala v Československé straně národně socialistické (ČSNS) a díky kontaktům se svým bývalým manželem Hubertem Ripkou se znala s řadou předních funkcionářů, včetně Milady Horákové či Františky Zemínové. Po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 se spolupodílela na útěku Huberta Ripky do zahraničí a finančně podporovala osoby ocitnuvší se vlivem únorových událostí v existenčních problémech.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV.

PAVLÁT, Daniel: Novinář a politik Hubert Ripka. Člověk, který nemlčel. Praha: Academia, 2018.