Ervin Piscator

Po studiích na gymnáziu v Marburgu se rozhodl pro hereckou kariéru. Studoval na divadelní škole v Mnichově, přičemž navštěvoval také přednášky z historie umění, filozofie a germanistiky. V důsledku vypuknutí první světové války narukoval v roce 1915 do německé armády. V bojích u Yper utrpěl těžké zranění a po vyléčení nastoupil v roce 1917 k Frontovému divadlu, sloužícímu pro pobavení vojáků. Prožitá válečná zkušenost se posléze odrazila v jeho pacifistickém a socialistickém světonázoru. Po válce působil v Berlíně, kde byl ovlivněn dadaismem a posléze vstoupil do Komunistické strany Německa. V letech 1919−1920 provozoval v Königsbergu vlastní divadlo s názvem Tribunal a v roce 1920 založil v Berlíně Proletářské divadlo, které se věnovalo propagaci dělnické třidy a komunismu. Během 20. let také působil na berlínských scénách Divadla Central, Lidového divadla a v roce 1927 založil vlastní Piscatorovo divadlo, kde v následujících letech realizoval své nejznámější projekty, mezi nimiž byly i Haškovy Osudy dobrého vojáka Švejka. V roce 1929 publikoval programovou knihu Politické divadlo, v níž pojímal divadlo jako prostředek pro aktivizaci diváka a formování jeho společenského uvědomění. V období hospodářské krize kvůli svým nákladným epickým inscenacím jeho divadlo zkrachovalo. Počátkem 30. let odcestoval do Sovětského svazu (SSSR), kde natočil film Vzpoura rybářů ve Svaté Barbaře a poté tam působil do roku 1936 jako předseda Mezinárodního revolučního divadelního svazu. V důsledku represí v rámci stalinského tzv. Velkého teroru opustil zemi v roce 1936 a usadil se ve Francii, kde v roce 1938 vytvořil jevištní adaptaci historického románu Lva Nikolajeviče Tolstého Vojna a mír. Po okupaci Francie nacistickým Německem odešel do amerického exilu, kde v letech 1940−1951 zastával funkci ředitele herecké školy Dramatic Workshop v New Yorku. V důsledku komunistického přesvědčení mu počátkem 50. let hrozilo předvolání před Výbor pro neamerickou činnost, což vedlo v roce 1951 k jeho návratu do tehdejší Spolkové republiky Německo (SRN), kde působil jako hostující režisér v různých divadlech.

V roce 1962 se stal uměleckým ředitelem divadla Freie Volksbühne a znovu se vrátil k angažovanému politickému dramatu, kterým německému publiku připomínal jeho odpovědnost za nacismus a za druhou světovou válku.

BROCKETT, Oscar G.: Dějiny divadla. Praha: Divadelní ústav − Nakladatelství lidové noviny, 1999. Encyklopedia Britannica, Erwin Piscator (online, 19. 9. 2022): https://www.britannica.com/biography/Erwin-Piscator Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Erwin Piscator (online, 19. 9. 2022): https://cs.wikipedia.org/wiki/Erwin_Piscator