Pius XI.

Narodil se s občanským jménem Ambrogio Damiano Achille Ratti v severoitalské obci Desio v Lombardii. Během studia Papežské gregoriánské univerzity v Římě byl v roce 1879 vysvěcen na kněze. Poté v období let 1882 až 1888 přednášel na seminářích v Padově. Po několika letech vedení milánské Ambrosiánské knihovny se stal paleografem a prefektem Vatikánské knihovny. V roce 1919 byl jakožto apoštolský nuncius vyslán do Polska. Po návratu byl v roce 1921 papežem Benediktem XV. jmenován kardinálem a arcibiskupem milánským. Dne 6. 2. 1922 ho po smrti Benedikta XV. několikadenní konkláve zvolilo papežem. Prakticky celý pontifikát Pia XI. probíhal v době fašistické vlády Benita Mussoliniho. S italským ducem udržoval zpočátku dobré vztahy, díky kterým v únoru 1929 uzavřeli Lateránské smlouvy. Itálie na jejich základě uznala Vatikán jako nezávislý městský stát a zaplatila finanční náhrady. Taktéž došlo k uzavření konkordátu o vzájemných vztazích, který upravoval mimo jiné právo církve na náboženské vyučování na školách či uznával církevní sňatky. Itálie pak prohlásila římskokatolické vyznání za státní náboženství. Ve stejném roce rozhodl papež o vzniku Vatikánského rozhlasu (Radio Vaticana). Vatikánská diplomacie v čele s Piem XI. pak uzavřela konkordáty i s řadou dalších zemích vzniklých po první světové válce a v roce 1933 též kontroverzní konkordát s Německem. Rovněž řešila tíživou situaci církve v Mexiku a v Sovětském svazu (SSSR). V březnu 1933 ocenil papež i nacistického diktátora Adolfa Hitlera za jeho tvrdé postoje vůči ateistickému komunismu. Zároveň se však od roku 1933 Pius XI. postupně stále více vymezoval vůči Hitlerovu režimu v Německu, který porušováním konkordátu omezoval vliv církve a přizpůsoboval si ji k svému obrazu. Stejně tak „ochladl“ také jeho vztah k Mussolinimu, jenž byl s nacisty politicky i ideologicky provázán. Jedním z největších vystoupení Pia XI. proti Hitlerově politice byla německy psaná encyklika Mit brennender Sorge (S palčivou starostí) z března 1937, která byla Josephem Goebbelsem označena za útok proti nacistické říši a vyvolala vlnu pronásledování tamních kněží. Pius XI. vystupoval proti antisemitismu, zejména po zavedení rasových zákonů v Itálii v roce 1938. Odmítnutí pronásledování Židů a rasismu obecně bylo tématem další papežovy encykliky Humani generis unitas (O jednotě lidské rasy) z počátku roku 1939. Pius XI. ji však již nestihl před svou smrtí vydat a k veřejnosti se dostala až v roce 1995. I v dalších svých encyklikách často upozorňoval na nebezpečí nacismu a komunismu.

Encyklopedia Britannica, Pius XI. (online, 13. 1. 2024) https://www.britannica.com/biography/Pius-XI HERINGOVÁ, Magda: Katolická církev v podmínkách světových válek. Bakalářská práce. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, 2012.