Menu

Vladimír Přikryl

Vysoký armádní důstojník, účastník prvního i druhého odboje, velitel 2. čs. samostatné paradesantní brigády v Sovětském svazu (SSSR).

Životopis

Studoval Zemskou střední hospodářskou školu v Olomouci a v letech 1914–1915 absolvoval dva semestry na české Vysoké škole zemědělské v Táboře. V důsledku vypuknutí první světové války narukoval do rakousko-uherské armády na východní frontu, kde v červenci 1916 přešel do ruského zajetí. Po pobytu v internačních táborech se v prosinci 1916 přihlásil do Československých legií v Rusku, s nimiž prošel řadou bitev. Do nově vzniklého Československa (ČSR) se vrátil v srpnu 1920 a dále zůstal v armádě. V letech 1920−1933 sloužil u pěšího pluku 9 v Mostě, kde vykonával řadu velitelských funkcí. V květnu 1933 nastoupil u Ministerstva národní obrany (MNO) v Praze, kde působil až do roku 1939. V důsledku demobilizace československé armády po nacistické okupaci v březnu 1939 odešel pracovat k Nejvyššímu úřadu cenovému. Zároveň se zapojil do odboje v rámci vojenské organizace Obrana národa. Kvůli hrozícímu zatčení gestapem uprchnul do exilu ve Francii, kde se v červnu 1940 zúčastnil ústupových bojů s Němci. V červenci 1940 se přesunul do Velké Británie, kde byl od srpna 1940 zařazen k 1. čs. smíšené brigádě. Na jaře 1943 došlo z rozhodnutí exilového MNO v Londýně k jeho přemístění k československým vojenským jednotkám v SSSR. V září 1943 se stal zástupcem velitele 1. čs. samostatné brigády v SSSR, s níž se zúčastnil řady osvobozovacích bojů. Od ledna 1944 působil jako velitel 2. čs. samostatné paradesantní brigády v SSSR. Dne 26. 9. 1944 se s jednotkou po těžkých bojích v Karpatech letecky přesunul na území probíhajícího Slovenského národního povstání, po jehož potlačení se spojil v únoru 1945 s jednotkami Rudé armády a následně přešel k Prvnímu československému armádnímu sboru v SSSR. Po válce působil od července 1945 jako velitel vojenského výcvikového tábora v Milovicích. V říjnu 1946 byl povýšen do hodnosti brigádního generála. Po komunistickém státním převratu stanul od února 1949 krátce v čele posádkového velitelství v Brně, ale již v květnu 1949 byl zatčen a na základě vykonstruovaných obvinění odsouzen v červenci 1949 ke čtyřletému vězení a k degradaci na vojína. V prosinci 1949 následoval druhý proces s rozsudkem na dalších pět let žaláře.
Vězněn byl na Pankráci, na Borech a v Leopoldově. K jeho propuštění na svobodu došlo díky amnestii prezidenta republiky v roce 1953. V následujících letech pracoval jako dělník v Nymburce a jako noční hlídač v Zábrdovicích. Rehabilitace se dočkal v říjnu 1964, přičemž mu byla vrácena hodnost generálmajora ve výslužbě.

K dalšímu čtení

JAKL, Tomáš: Vladimír Přikryl (online, 15. 9. 2022): http://www.vhu.cz/vladimir-prikryl/ STEHLÍK, Eduard: Přikryl Vladimír. In: Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 242−243.
i
Narození:
3. 8. 1895
Horní Studénky (okr. Šumperk)
Úmrtí:
13. 4. 1968
Plzeň
Člen KSČ:
Ne