Květoslav Prokeš

Po dokončení obecné školy v Zábřehu navštěvoval místní nižší gymnázium (1907–1911) a v následujících letech se ještě vyučil sazečem. V červnu 1915 byl odveden do armády a přidělen jako pomocná lékařská síla do nemocnice v Hranicích. V prosinci 1916 došlo k jeho zařazení k 3. náhradní rotě „šumperské¬ho“ Pěšího pluku 93 a převelení do Polska, kde prošel poddůstojnickým výcvikem. V březnu 1917 byl odeslán na ruskou frontu, kde bojoval v řadách rakousko-uherské armády až do konce první světové války. Po návratu do nově vzniklého Československa si v roce 1920 dodělal maturitu na vyšším gymnáziu v Zábřehu a pokračoval ve vojenské službě v řadách tuzemské branné moci. Kmenově byl zařazen u Pěšího pluku 13 v Šumperku, odkud ho povolali začátkem října 1920 ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě, kterou dokončil s výborným prospěchem. Následně absolvoval v letech 1921−1924 prestižní vojenskou školu v Saint-Cyru (École spéciale militaire de Saint-Cyr) a jezdeckou školu v Saumuru (École de cavalerie de Saumur). Po absolutoriu pokračoval ve vojenské službě v tuzemské armádě, v níž působil v Hodoníně u Jezdeckého pluku 7 či na vojenském jezdeckém učilišti v Pardubicích. Od konce roku 1928 došlo k jeho převelení na Slovensko, kde setrval téměř pět let v posádkách v Komárně či v Bratislavě. V roce 1931 byl povýšen na kapitána a v roce 1933 se vrátil zpět do českých zemí, kde došlo v říjnu roku 1936 k jeho povýšení na štábního kapitána jezdectva, pročež působil jako velitel 5. eskadrony Dragounského pluku 6. Po německé okupaci v březnu 1939 se zapojil do protinacistického odboje v rámci tzv. Politického ústředí či v dalších ilegálních skupinách. V důsledku rezistenčních aktivit byl nucen uprchnout v prosinci 1939 do zahraničí před hrozícím zatčení Gestapem. Po strastiplné cestě, během níž musel překonat také několikaměsíční internaci v Budapešti, se mu podařilo dostat oklikou přes severní Afriku až do Francie. Od dubna 1940 se účastnil ústupových bojů v rámci Československé zahraniční armády, po porážce Francie byl v červenci 1940 evakuován do Velké Británie. Zde byl přičleněn k Náhradnímu tělesu a od srpna 1940 vykonával funk¬ci velitele 1. čety pěší výcvikové roty. Dne 7. 3. 1941 byl povýšen na majora a posléze přeložen do velitelské zálohy, což vyvolalo rozkol s nadřízenými. V následujícím období se stále ostřeji vymezoval proti fungování exilové armády i proti rozhodování politických představitelů. Vypjatou situaci se rozhodnul vyřešit narukováním k jednotkám Svobodných Francouzů, čemuž bylo koncem listopadu 1942 vyhověno, a pod generálem Charlesem de Gaullem poté sloužil následující dva roky, zejm. v Palestině a v Sýrii. Koncem roku 1944 se rozhodnul pro návrat do československé armády, s jejímiž jednotkami se hodlal zúčastnit osvobozujících bojů. Předešlé „poklesky“ a především kritika vyšších armádních i politických míst dlouho bránila jeho opětovnému nasazení, k němuž navzdory nechuti některých velitelských špiček přeci jen došlo, a to se zařazením ke štábní rotě Ministerstva národní obrany. Po osvobození vstoupil v roce 1945 do Československé strany národně socialistické a dále působil v rámci tuzemské branné moci. V březnu 1946 byl přidělen k Vojenskému účetnímu a cenzurnímu úřadu (VÚCÚ), jenž podléhal Velitelství 1. oblasti. Posléze sloužil jako řadový důstojník v Pelhřimově či v Táboře. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 byl coby voják „západního smýšlení“ počátkem března téhož roku zproštěn činné vojenské služby a v květnu dán na dovolenou s čekaným. Dne 1. 11. 1948 byl po více jak třiatřiceti letech definitivně přeložen do výslužby. V této době se aktivně zapojil do protikomunistického odboje s cílem provést za pomoci některých vojenských posádek státní převrat, jenž měl být uskutečněn v druhé polovině května 1949. Jeho organizace byla nakonec Státní bezpečností (StB) rozkryta a Prokeš dne 16. 5. 1949 zatčen. Dne 30. 7. 1949 byl odsouzen za zločiny velezrady a vyzvědačství Státním soudem v Praze k trestu smrti a dne 5. 11. 1949 popraven za vězeňskou nemocnicí v Praze na Pankráci.

Po pádu komunistického režimu byl Květoslav Prokeš dne 19. září 1990 rehabilitován a posléze povýšen na plukovníka in memoriam. V únoru 2018 obdržel na základě zákona č. 262/2011 Sb. in memoriam osvědčení účastníka odboje a odporu proti komu¬nistickému režimu.

Archiv bezpečnostních složek - sb. V-MV, vyšetřovací spis a. č. V-6297 MV

MALLOTA, Petr: „Vše pro kamarády, čest a svobodu národa!“ Květoslav Prokeš a jeho místo v protinacistickém odboji. In: Paměť a dějiny. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2018, roč. 12, č. 1, s. 97‒105. MALLOTA, Petr: „Vše pro kamarády, čest a svobodu národa!“ Květoslav Prokeš a jeho místo v protikmunistickém odboji. In: Paměť a dějiny. Praha: Ústav pro studium totalitních režimů, 2018, roč. 12, č. 2, s. 83–94 MALLOTA, Petr: Květoslav Prokeš (1897−1949). In: Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. III. díl. Ústav pro studium totalitních režimů, Praha 2024, s. 188−207.