Menu

Aleksandar Rankovič

Jugoslávský komunistický politik a revolucionář srbského původu, jeden z nejbližších spolupracovníků prezidenta J. B. Tita.

Životopis

Pocházel z chudé srbské rodiny. Po absolvování základní školy odešel do Bělehradu, kde pracoval jako dělník, a záhy se zapojil do komunistického hnutí. Vstoupil do Socialistické dělnické strany (známá také jako Komunistická strana Jugoslávie, KSJ) a roku 1928 se stal generálním tajemníkem Svazu komunistické mládeže v Srbsku. V době zákazu KSJ vládnoucím režimem se podílel na roznášení ilegálních tiskovin v Bělehradě a Zemunu a za své protistátní aktivity byl v roce 1929 odsouzen k šesti letům odnětí svobody. Po propuštění z vězení jej Josip Broz Tito pověřil vedením srbské sekce KSJ a organizováním dalších protirežimních aktivit. Po okupaci Jugoslávie mocnostmi Osy se zapojil do domácího odboje, přičemž se podílel především na přípravě sabotáží. Roku 1941 se dostal do spárů příslušníků německého gestapa, kteří jej krutě mučili. Jeho manželka a matka byly gestapem v průběhu války zavražděny. Poté co jej Titovi partyzáni vysvobodili z německého zajetí, založil tajnou službu Oddělení lidové ochrany (OZNA), v jejímž čele stál v letech 1944 až 1946. Ta měla za úkol bojovat jak proti vnějšímu nepříteli, tak proti domnělým či skutečným kolaborantům a zrádcům v řadách domácího obyvatelstva. Po osvobození Jugoslávie zastával klíčové vládní posty a patřil k nejmocnějším mužům ve státě. V letech 1946 až 1953 vykonával funkce místopředsedy jugoslávské vlády a ministra vnitra. Současně stál mezi lety 1946 a 1966 v čele obávané Státní bezpečnostní služby (UDBA), která nahradila předchozí OZNA. Po sovětsko-jugoslávské roztržce se podílel na represích vůči osobám, které sympatizovaly se Sovětským svazem. Na rozdíl od dalších Titových spolupracovníků (E. Kardelj, M. Djilas) nepatřil ke stoupencům liberálních reforem a snah o větší decentralizaci federace, ale naopak byl tvrdým srbským nacionalistou a zastáncem centralizovaného řízení Jugoslávie s tím, že Srbsko jako nejvýznamnější svazová republika mělo v rámci federace dominovat. Jeho nacionalismus se projevoval především v antipatii a tvrdém postihu albánských muslimů žijících v oblasti Kosova. Léta 1947 až 1966 jsou v Kosovu označována jako „Rankovičova éra“, během níž vládl v oblasti tuhý policejní režim, kdy UDBA pronásledovala a likvidovala údajné separatisty z řad kosovských Albánců.
Po uzavření jugoslávsko-turecké dohody v roce 1953 docházelo k masivní migraci albánské populace ze země. V průběhu 50. a 60. let se v rámci vedení strany projevil odpor vůči tvrdému počínání tajných služeb pod jeho kontrolou vůči domnělé opozici nejen na území Kosova, ale i Chorvatska a Slovinska. Roku 1966 vypukla tzv. odposlouchávací aféra, během níž bylo odhaleno, že UDBA na jeho příkaz nezákonně odposlouchávala nejbližší okolí prezidenta J. B. Tita. Na základě této kauzy došlo k Rankovičovu vyloučení ze strany a odchodu z veřejného života, nikdy však nebyl oficiálně obviněn ani souzen. Po jeho odchodu z funkcí uznal Titův režim chyby vůči kosovským Albáncům a regionu zajistil významnou autonomii. Rankovič zemřel jako soukromá osoba v Dubrovníku v roce 1983. Jeho pohřeb v Bělehradě se stal významnou srbskou národní manifestací a k jeho politickému odkazu se přihlásila řada mladších srbských politiků, včetně pozdějšího srbského prezidenta Slobodana Miloševiče, souzeného v roce 2002 před Mezinárodním soudním tribunálem v Haagu pro obvinění z genocidy, válečných zločinů a zločinů proti lidskosti spáchaných v 90. letech na kosovských Albáncích.

K dalšímu čtení

DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé. Velká politika 1938–1991. I. díl: Válka a nukleární mír. Praha: Karolinum, 2004. DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé: velká politika 1938−1991. II. díl: Konce dobrodružství. Praha: Karolinum, 2009. PIRJEVEC, Jože: Jugoslávie 1918–1992. Vznik, vývoj a rozpad Karadjordjevićovy a Titovy Jugoslávie. Praha: Argo, 2000. PROCHÁZKA, Vladimír a kol.: Příruční slovník naučný. III. díl. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962, s. 816. Wikipedia – The Free Encyklopedia, Alaksandar Rankovič (online, 6. 11. 2022): https://en.wikipedia.org/wiki/Aleksandar_Rankovi%C4%87
i
Narození:
28. 11. 1909
Draževac (Srbsko), Rakousko-Uhersko
Úmrtí:
28. 3. 1983
Dubrovník, Jugoslávie
Člen KSČ:
Ne
Národnost:
jugoslávská
Původ:
srbský
Manžel / manželka:
Aňda Jovanovičová (1909) Slavka Beceleová (1920)
Děti:
dvě