Levi Eškol

Pocházel ze zámožné židovské rodiny žijící ve městě Oratov na území dnešní Ukrajiny. Již během středoškolských studií v litevském Vilniusu se seznámil s ideály mezinárodního sionistického hnutí a záhy vstoupil do mládežnické organizace Ce´irej Cion (Mladí Sionu). Roku 1914 odešel na území Palestiny, jež byla v té době součástí Osmanské říše, kde se věnoval farmářské a zemědělské činnosti. V roce 1917 se zapojil do bojů probíhající první světové války jako dobrovolník v rámci tzv. Židovské legie, která v té době bojovala na straně britských jednotek proti Turkům. Po vzniku britské mandátní správy v Palestině v roce 1920 patřil k zakladatelům jednoho z prvních kibuců („hospodářských osad“) Deganja Bet na břehu Galilejského jezera. Záhy se také zapojil do politického a spolkového života židovského obyvatelstva Palestiny, když v roce 1920 založil spolu s Davidem Ben Gurionem (1886–1973) a Jicchakem Ben Cvim (1884–1963) hlavní odborovou centrálu v zemi Histadrut a roku 1930 stál u zrodu nejvýznamnější židovské politické strany Mapaj (Dělnická strana Izraele). Patřil též k zakládajícím členům sionistické polovojenské organizace Hagany a od roku 1929 působil ve vedení neoficiální vlády židovského obyvatelstva v zemi, Židovské agentury v Palestině. V roce 1937 sehrál klíčovou roli při vzniku národní vodní společnosti Mekorot, v jejímž čele pak stál až do roku 1951 jako výkonný ředitel. Tato společnost měla díky rozsáhlému využívání hloubkových vodních zdrojů v oblasti Negevské pouště zásadní roli při zavodňování do té doby nepříliš úrodné krajiny i následném židovském osídlování Palestiny. V průběhu druhé světové války se stal členem nejvyššího velení Hagany a podílel se na vyzbrojování jejích jednotek. Po vzniku Izraele v roce 1948 působil na ministerstvu obrany, kde měl na starosti zásobování Izraelských obranných sil (IOS) v průběhu první izraelsko-arabské války o nezávislost (1948−1949). V letech 1948−1963 zastával též funkci ředitele oddělení osadnictví Světové sionistické organizace. Roku 1951 byl za Mapaj poprvé zvolen poslancem zákonodárného sboru (Knesetu), jímž byl nepřetržitě až do své smrti. V témže roce zasedl v Ben Gurionově vládě jako ministr zemědělství.

V letech 1952−1963 zastával post izraelského ministra financí. Éru jeho působení v čele ministerstva charakterizoval výrazný ekonomický růst spojený s řadou rozvojových projektů, masivním vyzbrojováním IOS a začleňováním početných emigrantů z arabských zemí do izraelského hospodářství. Po Ben Gurionově rezignaci na nejvyšší politické funkce jej jako jeho přirozený nástupce roku 1963 vystřídal v čele vlády, ministerstva obrany i ve vedení strany Mapaj. Ve funkci ministerského předsedy se mu podařilo zlepšit zahraniční styky Izraele se SSSR, Spolkovou republikou Německo (SRN) a především vybudovat úzké politicko-ekonomické vztahy s USA, jejichž vojenská a materiální podpora v následujících letech byla klíčová pro vyzbrojení a zabezpečení Izraele v případném budoucím konfliktu s jeho arabskými sousedy. Těsně před vypuknutím válečných operací v červnu 1967 se vzdal postu ministra obrany ve prospěch zkušeného a populárního generála Moše Dajana (1915−1981). Třetí izraelsko-arabská válka (tzv. šestidenní válka) v červnu 1967 tak přinesla jednoznačný izraelský triumf nad arabskými sousedy a obrovský územní zisk v podobě východního Jeruzaléma, Pásma Gazy, Golanských výšin, Západního břehu Jordánu a Sinaje. Na domácí politické scéně se stal zastáncem větší integrace demokratických levicových sil. Po rozkolu s Ben Gurionem, který se v polovině šedesátých let pokusil o další ze svých politických návratů, zformoval novou socialistickou politickou stranu Ma´arach (Aliance pro jednotu izraelských pracujících). Po „šestidenní válce“ se mu roku 1968 podařilo dosáhnout spojení dosavadních socialistických stran v jednotnou sociálně-demokratickou Stranu práce. Zemřel roku 1969 na infarkt v průběhu svého funkčního období. Jeho nástupkyní se stala Golda Meirová (1898−1978).

Encyklopedie Britannica, L. Eškol (online, 1. 4. 2024): https://www.britannica.com/biography/Levi-Eshkol Jewish Virtual Library, L. Eškol (online, 1. 4. 2024): https://www.jewishvirtuallibrary.org/levi-eshkol TEED, Peter: Moderní oxfordský slovník 20. století. Praha: Knižní klub, 1994, s. 132.