Vojtěch Schlesinger

Po absolvování sedmi tříd státní reálky v Žilině a jednoho roku reálného gymnázia zakončeného maturitou v roce 1925 vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Komenského v Bratislavě, na níž získal v roce 1930 titul JUDr. Poté se vrátil do Žiliny, kde pracoval  jako advokátní koncipient (1930−1935) v kanceláři svého otce, již posléze vedl coby jeho společník (1935−1939). Mezitím vstoupil v roce 1930 do Komunistické strany Československa (KSČ) a v průběhu třicátých let se angažoval v Levé frontě či ve Svazu přátel Sovětského svazu (SSSR). V důsledku svého židovského původu odešel krátce po zřízení Slovenského státu v březnu 1939 do exilu ve Velké Británii. V letech 1939−1942 pracoval jako právní referent se zaměřením na mezinárodní právo u firmy Salamon v Londýně, načež byl do roku 1943 zaměstnán ve válečném průmyslu u tamějšího podniku na výrobu elektrických součástek Banks a následně se stal provozním úředníkem firmy Trussed Steal Company. V roce 1944 přešel na pozici úředníka u exilového Ministerstva pro hospodářskou obnovu, kde setrval až do osvobození Československa (ČSR) v květnu 1945. V červnu 1945 nastoupil místo úředníka u Československého úřadu pro hospodářskou pomoc a obnovu, spadajícího pod Ministerstvo výživy, jenž se staral o záležitosti související s hospodářskou pomocí Československu v rámci Správy Spojených národů pro pomoc a obnovu (United Nations Relief and Rehabilitation Administration, UNRRA). Krátce před komunistickým únorovým státním převratem v roce 1948 se stal ředitelem a jednatelem u mezinárodní společnosti pro dopravu Intrasped, s. r. o., načež následovalo k 1. 1. 1949 jeho ustanovení na post generálního ředitele výsadní mezinárodní zasilatelské společnosti Metrans, a. s. V březnu 1950 byl z funkce sesazen a poté krátce pracoval jako vedoucí právního oddělení u Československých čokoládoven, n. p., v Praze. Dne 24. 3. 1950 byl nezákonně zatčen Státní bezpečností (StB) pro podezření z páchání „protistátní činnosti“, které se měl dopustit v rámci svého působení za války v Anglii, poté u UNRRY a v Metransu. Během vyšetřovací vazby byl o půl sedmé večer dne 8. 7. 1950 nalezen mrtvý na samotce cely č. 404 pankrácké věznice. Oficiální verze podpořená pitevním protokolem zněla: „sebevražda oběšením“. Dne 19. 7. 1950 byly jeho ostatky uloženy do společného hrobu na Ďáblickém hřbitově. Dne 24. 7. 1950 se příslušníci StB dostavili za jeho manželkou Annou, které sdělili (dle jejího pozdějšího svědectví), že se její muž: „oběsil na pyžamu“, „nenechal pro ni žádný dopis“ a je pohřben „ve společném hrobě“. Na její dotaz, z čeho ho vinili, jí bylo suše odpovězeno, že „na něj nic neměli“.

V roce 1960 se s povolením tuzemských úřadů vystěhovala z ČSR do Spojeného království jeho manželka a dva synové. Anna Schlesingerová se od roku 1963 snažila za pomoci oficiálních mezinárodních institucí u československých státních a stranických orgánů dosíci rehabilitace a přešetření údajné sebevraždy svého manžela. Hlavní vojenský prokurátor nakonec případ dne 28. 7. 1967 svým usnesením odložil.
Bohužel ani po pádu komunistického režimu koncem roku 1989 nebyla cesta rodiny k nalezení alespoň částečné satisfakce jednoduchá. Manželka Anna a oba synové žádali odškodnění dle rehabilitačního zákona za protizákonné zbavení svobody jejich manžela a otce. Oprávněnému nároku odmítlo Ministerstvo spravedlnosti České republiky vyhovět, neboť „nebylo zjištěno omezení osobní svobody JUDr. Vojtěcha Schlesingera“. Rodina se tedy obrátila na soud. Žalobou se zabýval Obvodní soud pro Prahu 4, jenž v prosinci 1995 uznal oprávněnost nároků na odškodnění, neboť po zatčení Vojtěcha Schlesingera dne 24. 3. 1950 proti němu nebylo po celou dobu tří a půl měsíční vazby vzneseno obvinění, přičemž StB teprve „hledala usvědčující důkazy“, to vše za použití fyzického násilí a psychického nátlaku. Teprve na základě tohoto šetření nakonec Městské státní zastupitelství v Praze konstatovalo v říjnu 1997, že se na JUDr. Vojtěcha Schlesingera vztahuje soudní rehabilitace.

Archiv bezpečnostních složek - f. Inspekce ministra vnitra (f. A 8/2), inv. j. 269.

Dokumenty poskytnuté rodinou V. Schlesingera - Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 16 C 33/94; Usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, sp. zn. 1 Kzn 938/97.