Karel VI. Schwarzenberg

Pocházel z orlické větve knížecího rodu Schwarzenbergů. V roce 1929 maturoval na pražském Akademickém gymnáziu a poté studoval v letech 1929−1931 obor lesního inženýrství na Českém vysokém učení technickém. Následně absolvoval dvouletou prezenční vojenskou službu a v roce 1933 se ujal správy rodového majetkového čítajícího na deset tisíc hektarů půdy společně s několika zámky a hrady (např. Zvíkov, Orlík). V roce 1934 se oženil s Antonií Leontinou z Fürstenbergu, s níž měl čtyři děti. Jedním z jeho synů byl i pozdější polistopadový český politik Karel VII. Schwarzenberg (1937−2023). Po návratu z vojny pokračoval v dalším studiu, tentokráte se věnoval oboru historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde byli jeho profesory i Josef Pekař s Josefem Šustou. Ve 30. a 40. letech publikoval odborné heraldické studie či politicko-náboženské úvahy (pseudonym „Jindřich Středa“), vydal zápisky svého strýce Bedřicha („Lancknechta Bedřicha Schwarzenberga Španělský deník a Zrození revolucí“, 1934) a publikoval dvě své knihy „Obrazy českého státu od r. 1526 do r. 1918“ (1939), zachycující proměny ústavního života českých zemí, a „Heraldika čili Přehled její teorie se zřetelem k Čechám na vývojovém základě“ (1941). Politicky se angažoval v Československé národní demokracii, Národním sjednocení a krátce také v nacionalistickém a fašistickém Hnutí za Nové Československo (či také Vlajka). V období mnichovské vládní krize v září 1938 se angažoval za obranu republiky proti nacistům a stal se spoluautorem prohlášení české historické šlechty, v němž společně s dalšími aristokraty vyjádřil odhodlání bránit územní celistvost Československa (ČSR). Za okupace spolupracoval s domácím odbojem a manifestačně dával najevo své protinacistické postoje (např. odmítnul stát se říšským občanem). V roce 1942 byla na jeho majetky uvalena německá tzv. nucená správa, čímž byl donucen se i s rodinou přestěhovat z Orlíku do zámečku v Čimelicích. Ke konci okupace se aktivně zúčastnil květnového povstání a stal se také předsedou Revolučního národního výboru v Čimelicích. V období třetí republiky získal zpět rodový majetek, nicméně se vzrůstající mocí komunistů byl neustálým terčem jejich útoků ve veřejném prostoru (např. kvůli svému angažmá ve Vlajce ve 30. letech) a neustále nad ním visel Damoklův meč v podobě možného zatčení.

Po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 odešel i s rodinou do exilu, kde se po krátkém pobytu v Itálii usadil v Rakousku. Zde dokončil studium historie na vídeňské univerzitě a poté se stal vědeckým pracovníkem Národní knihovny ve Vídni. V následujících letech se věnoval odborné publicistické činnosti (např. soupis bohemik rakouské Národní knihovny) a také byl aktivitní v exilových organizacích, např. jako dlouholetý předseda Křesťanské akademie v Římě. Zároveň se také věnoval správě schwarzenberského archivu na zámku Obermurau v obci Murau ve Štýrsku.

TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. III. díl Q–Ž. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 120−121. Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Karel VI. Schwarzenberg (online, 23. 3. 2025): https://cs.wikipedia.org/wiki/Karel_VI._Schwarzenberg