Willi Seifert

Narodil se do chudé dělnické rodiny s dlouholetou levicovou politickou orientací, jeho otec patřil k zakládajícím členům Komunistické strany Německa (KPD). V rámci KPD se Willi Seifert angažoval již od svých dvanácti let, roznášel agitační letáky a účastnil se stranických manifestací. Po absolvování povinné školní docházky se vyučil zedníkem. Již jako školák navázal kontakty s předními stranickými funkcionáři Ernestem Schnellerem a Wenzelem Wernerem. Od roku 1931 pracoval v aparátu strany. Po nástupu nacistického vůdce Adolfa Hitlera do funkce říšského kancléře došlo k zákazu činnosti KPD v zemi. Seifert se nadále angažoval v nelegálních aktivitách strany, za což byl roku 1934 zatčen. Za údajnou přípravu „vlastizrady“ byl odsouzen k trestu odnětí svobody, jenž si odpykával ve věznici ve Waldheimu nedaleko Chemnitzu mezi lety 1935 a 1938. V období druhé světové války byl coby politický vězeň internován v koncentračním táboře v Buchenwaldu. Zde vykonával nucené práce v truhlářské dílně a roku 1941 si jej vedení tábora vybralo jako dozorce z řad vězňů (tzv. kápa) pověřeného vedením pracovních statistik. Současně ale v Buchenwaldu organizoval hnutí odporu. Po osvobození koncentračního tábora v dubnu 1945 se vrátil do rodného Plavna, kde vstoupil do komunální politiky. Současně mu jeho vstup do poválečné nástupkyně KPD – Jednotné socialistické strany Německa (SED) – napomohl nastartovat strmý vzestup v policejně − represivním aparátu sovětské okupační zóny rozděleného Německa (1946−1949) a později Německé demokratické republiky (NDR). Zastával významné funkce ministerského rady saské policie a současně šéfa zemského kriminálního úřadu. V rámci německé vnitřní správy v sovětské okupační zóně působil také jako zástupce jejího nejvyššího představitele Ericha Reschkeho zodpovědného za administrativu a organizaci, do jehož gesce spadala mj. dopravní policie a hasičský sbor. Po vzniku NDR a vytvoření jejího Ministerstva vnitra zastával v letech 1949 až 1956 pozici zástupce šéfa Německé lidové policie (Deutsche Volkspolizei).

V letech 1950 až 1953 absolvoval stranickou školu Karla Marxe a později navštěvoval kurz na Vojenské akademii Fridricha Engelse v Drážďanech. Během východoněmeckého povstání v červnu 1953 velel policejním oddílům v Berlíně-Mitte, které se podílely na potlačování „rebelie“. Mezi lety 1957 až do odchodu do penze v roce 1983 vykonával funkci náměstka ministra vnitra a vedoucího inspekce, do jehož gesce patřily ozbrojené složky – pořádková policie, hasiči a bojové skupiny. V rámci struktury policie si proklestil cestu až do hodnosti generálplukovníka. Roku 1961 byl jako člen štábu Rady obrany NDR operačně odpovědný za výstavbu Berlínské zdi.

Wikipedia − Die freie Enzyklopädia (online, cit. dne 20. 1. 2025): https://de.wikipedia.org/wiki/Willi_Seifert; Wer war wer in DDR, W. Seifert (online, cit. dne 20.1.2025): https://www.bundesstiftung-aufarbeitung.de/de/recherche/kataloge-datenbanken/biographische-datenbanken/willi-seifert.