Menu

Josif Vissarionovič Stalin

Ruský bolševický revolucionář, politik a politický teoretik, diktátor, generální tajemník Komunistické strany Sovětského svazu.

Životopis

V roce 1894 vstoupil do pravoslavného semináře, z něhož byl o tři roky později vyloučen. V roce 1898 se stal členem Ruské sociálně demokratické strany a v roce 1903 se spojil s její radikálně levicovou frakcí – bolševiky. Do roku 1913 byl sedmkrát zatčen pro organizování revoluční činnosti a několikrát odsouzen do vyhnanství. V roce 1913 byl Leninem kooptován do ústředního výboru (ÚV) formálně ustavené bolševické strany. V následujících letech byl šestkrát ve vyhnanství na Sibiři, odkud se mu pokaždé podařilo uprchnout. Po návratu Lenina do Ruska z exilu přijal jeho taktiku uchopení moci bolševiky a po svržení carského režimu se stal v květnu 1917 členem čtyřčlenného byra ústředního výboru (ÚV). Patřil k jedné z klíčových osobností bolševického státního převratu v Rusku v říjnu 1917 (dle juliánského kalendáře) – Velké říjnové socialistické revoluce. V roce 1922 se stal generálním tajemníkem komunistické strany a postupně se mu podařilo ovládnout její aparát. Po Leninově smrti v roce 1924 nakonec vyhrál v první polovině 30. let také „boj o nástupnictví“ nad svými největšími soupeři – Trockým, Kameněvem, Zinověvem a Bucharinem. Propagoval doktrínu „vybudování socialismu v jedné zemi“ a koncem roku 1927 prosadil kolektivizaci zemědělství, což mj. způsobilo katastrofální hladomor na Ukrajině počátkem 30. let. Od roku 1928 se ekonomika Sovětského svazu (SSSR) podřídila prudké industrializaci a direktivnímu plánování. Ve druhé polovině 30. let proběhla na Stalinův příkaz tzv. Velká čistka (či také tzv. Velký teror), namířená proti potenciálním i skutečným odpůrcům. Miliony občanů SSSR se ocitly v internačních táborech (gulag) či na popravištích, došlo k čistkám v armádě i v bezpečnostních složkách. V předvečer vypuknutí druhé světové války uzavřel dne 23. 8. 1939 se svým hlavním ideologickým nepřítelem, německým kancléřem Adolfem Hitlerem, dohodu o neútočení, známou jako Pakt Ribbentrop–Molotov, v jejímž tajném dodatku byly vymezeny sféry vlivu Německa a Sovětského svazu (SSSR) ve východní Evropě. Po napadení SSSR nacisty dne 22. 6. 1941 utrpěla Rudá armáda v důsledku nepřipravenosti a čistek v důstojnickém sboru drtivé porážky, které málem vedly ke zhroucení Stalinova režimu. Pro záchranu svého impéria soustředil do rukou veškerou politickou, stranickou a vojenskou moc, přičemž se stal také vrchním velitelem sovětských vojsk. I přes jeho slabá strategická rozhodnutí se díky klimatickým podmínkám, „nevyčerpatelným lidským zdrojům“, logistickým problémům německých armád a západní hospodářské a vojenské pomoci podařilo zvrátit vývoj války, která skončila dne 8. 5. (resp. 9. 5.) 1945 bezpodmínečnou německou kapitulací. Po válce dosáhl jeho tzv. kult osobnosti díky vítězství nad nacismem obludných rozměrů. Opětovně konsolidoval svou moc i sovětské impérium, do něhož začlenil Pobaltí, Ukrajinu, Besarábii a Bělorusko jako svazové republiky; země východní a střední Evropy (Polsko, Československo, Rumunsko, Maďarsko, Bulharsko a Východní Německo) se staly jeho tzv. satelity. V poválečném období postupně došlo k rozpadu antihitlerovské koalice a v roce 1947 se rozhořel studenoválečný konflikt, jehož hlavním cílem byl boj proti „americkému imperialismu“. Budování jednolitého komunistického bloku bylo niterně spjato se Stalinovou paranoiou hledání tzv. vnitřních a vnějších nepřátel, umocněnou „roztržkou s Jugoslávií“, a následnými politickými procesy proti skutečným či potenciálním odpůrcům režimu ve všech zemích sovětského geopolitického vlivu.
Na přelomu 40. a 50. let se Stalinův zdravotní stav rapidně zhoršil, což nakonec vedlo k mozkové mrtvici a smrti počátkem března 1953. Jeho nabalzamované ostatky byly uloženy do Leninova mauzolea v Moskvě, kde byly uchovány do roku 1961. Na základě rozhodnutí sjezdu Komunistické strany SSSR byly 1. 11. 1961 vyneseny a pohřbeny u Kremelské zdi.

K dalšímu čtení

CHLEVŇUK, Oleg V.: Stalin. Nový životopis. Litomyšl: Paseka, 2016. VEBER, Václav: Rudý car − Stalin v čele Sovětského svazu 1924−1953. Praha: Triton, 2016. ZUBOV, Andrej (ed.). Dějiny Ruska 20. století. I. díl (1894−1939). Praha: Argo, 2014. ZUBOV, Andrej (ed.). Dějiny Ruska 20. století. II. díl (1939−2007). Praha: Argo, 2015.
i
Narození:
18. 12. 1878
Gori (Gruzie), Ruské impérium
Úmrtí:
5. 3. 1953
Moskva, SSSR
Člen KSČ:
Ne
Původ:
gruzínský
Manžel / manželka:
Jekatěrina Semjonovna Svanidzeová (1885), Naděžda Alilujevová (1901)
Děti:
Jakov (1907), Vasilij (1921), Světlana (1926)