Laurence Steinhardt

V roce 1915 vystudoval politiku a práva na Kolumbijské univerzitě. Po službě v armádě nastoupil v roce 1920 do právnické firmy svého strýce v New Yorku. Díky zastupování slavné klientely a úspěchům při řešení složitých právních problémů si získal značnou reputaci a počátkem 30. let se rozhodl pro politickou kariéru. Zároveň byl členem či předsedou správní rady několika obchodních společností. Stal se mecenášem a přítelem Franklina D. Roosevelta a po jeho zvolení prezidentem byl jmenován v květnu 1933 vyslancem ve Švédsku. O čtyři roky později se stal vedoucím americké diplomatické mise v Peru a v březnu 1939 přesídlil jako velvyslanec do Sovětského svazu (SSSR), kde se musel naučit orientovat v každodenní stalinistické realitě. Jeho zprvu příznivý postoj ke komunistickému režimu se brzy změnil v opovržení. Po napadení SSSR nacisty v červnu 1941 se pro své názory na moskevského diktátora stal pro režim nepřijatelným a v důsledku snahy o sblížení Američanů se Stalinem byl odvolán. Do konce války působil jako diplomat v Turecku, přičemž se dál aktivně podílel na fungování své advokátní praxe v USA. Po osvobození zastával v letech 1945−1948 post velvyslance v Československu (ČSR). Přestože se snažil podporovat československé demokratické politické síly, značnou část svého času věnoval advokátním a obchodním záležitostem v USA. Po komunistickém státním převratu v únoru 1948 byl odvolán a od srpna téhož roku vedl americkou diplomatickou misi v Kanadě. Zemřel v březnu při letecké katastrofě poblíž Ottawy.

LUKEŠ, Igor: Československo nad propastí. Selhání amerických diplomatů a tajných služeb v Praze 1945–1948. Praha: Prostor, 2014. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. III. díl Q–Ž. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 193.