Otto Straser

Pocházel ze středostavovské bavorské rodiny. Studoval na reálné škole v bavorském Deggendorfu v Dolním Bavorsku. Již na počátku první světové války se coby nezletilý zapojil do bojů na straně německého císařství – prošel např. bitvami západní fronty u Yper, Verdunu či na Sommě. Po návratu z fronty se ve Výmarské republice zapojil do bojůvek pravicových polovojenských oddílů Freikorps, s nimiž potlačoval lokální komunistická povstání (např. Bavorskou republiku radu). V rámci svého vysokoškolského vzdělání absolvoval během první poloviny dvacátých let studia práv a filozofie na univerzitách v Berlíně, Mnichově a Curychu. V letech 1921–1923 pracoval v rámci ministerstva zemědělství, poté působil jako právník průmyslového podniku v Berlíně. Po prvotních sympatiích k sociálně demokratické politice se v polovině dvacátých let připojil k NSDAP, kde již několik let působil jeho bratr Gregor. Společně s pozdějším ministrem propagandy Josephem Goebbelsem vedli levicové stranické křídlo v Berlíně (do roku 1926), kde se snažili mobilizovat nižší střední vrstvy a proletariát propagací socialismu definovaného za pomoci nacionalistické a rasistické terminologie. Otto Strasser se však na přelomu 20. a 30. let rozešel s politikou Adolfa Hitlera, jíž vytýkal odklon od socialistických a dělnických myšlenek, zvláště pak poté, co nacistický Vůdce uzavíral četná spojenectví s německými průmyslovými magnáty. V roce 1930 přestal být Strasser členem NSDAP a začal organizovat protihitlerovskou opozici – Černou frontu (Schwarze Front). Po Hitlerově nástupu k moci v roce 1933 byl nucen odejít do exilu (jeho bratr byl zavražděn v červnu 1934 v rámci tzv. noci dlouhých nožů) v Praze, kde byl nucen čelit několika neúspěšným atentátům. V roce 1938 vydal knihu „Masaryk: vůdce nové Evropy“ („Masaryk: ein Führer zum neuen Europa“), v níž ocenil přínos díla T. G. Masaryka pro demokratickou Evropu. Po zářijové mnichovské krizi v roce 1938 a odstoupení pohraničních území emigroval, nejprve do Švýcarska, poté do Francie a nakonec do Portugalska. Kvůli dalšímu hrozícímu nebezpečí zabití ze strany atentátníků odcestoval na jaře 1941 do Kanady, kde se prezentoval coby hlava „Hnutí svobodného Německa“. Po válce se živil jako novinář a vydavatel periodika „New Politician“.

V polovině 50. let získal od západoněmecké vlády povolení vrátit se do země, kde se snažil neúspěšně angažovat v politice, přičemž až do konce života propagoval svou verzi „revolučního národního socialismu“ (tzv. strasserismus). Byl také autorem několika publikací, které vydával pod pseudonymem „Michael Geismeier“.

Encyklopedia Britannica, Otto Strasser (online, 25. 3. 2025): https://www.britannica.com/biography/Otto-Strasser Opposes Hitler. Dr. Otto Strasser is Leader of Free German Movement The St. Catharines Standard, 29. 7. 1941, p. 9. Wikipedie – The Free Encyklopedia, Otto Strasser (online, 25. 3. 2025): https://en.wikipedia.org/wiki/Otto_Strasser?oldid=376233902