Harry S. Truman

Po absolutoriu střední obchodní školy se přihlásil ke studiu na univerzitě v Kansas City, které nedokončil. Poté pracoval jako bankovní úředník a farmář. Před první světovou válkou byl v letech 1905−1911 v Národní gardě. Po vstupu USA do válečných operací ho v průběhu roku 1917 povolali do Francie, kde sloužil jako kapitán dělostřelectva a získal četná uznání za svou odvahu v boji. Po návratu do vlasti si otevřel obchod s pánskou módou v Kansas City, který však záhy zbankrotoval. Vystudoval právo na večerní škole v Kansas City a poté vstoupil do místní politiky jako člen Demokratické strany. S pomocí kontroverzního místního stranického vůdce Toma Pendergasta se stal roku 1922 hlavním soudcem soudního dvora ve městě Jackson, kde si získal uznání mezi místními obyvateli pro svou čestnost a organizační schopnosti. V roce 1934 byl zvolen senátorem za volební obvod Missouri. Pozornost si získal jako předseda tzv. Trumanovy komise vytvořené roku 1940, jež se zaměřovala na odhalování korupce a boj proti plýtvání federálních výdajů v oblasti velkých válečných zakázek. Pro jeho bezúhonnost si jej stávající prezident Franklin Delano Roosevelt vybral roku 1944 jako kandidáta na post viceprezidenta v prezidentských volbách. Po Rooseveltově vítězství se stal v lednu 1945 v pořadí 34. viceprezidentem USA a po prezidentově nečekané smrti v dubnu téhož roku jej v těžkých válečných časech nahradil ve funkci prezidenta. Vlády se ujal v době končících bojů s nacistickým Německem a císařským Japonskem. V červenci 1945 zastupoval USA na klíčové konferenci mocností (USA, Sovětský svaz, Velká Británie) v německé Postupimi a v srpnu téhož roku učinil jako prezident nejzávažnější rozhodnutí své kariéry, když nařídil použití nových jaderných zbraní při bombardování japonských měst Hirošimy a Nagasaki. Důsledkem použití těchto bomb pak byla kapitulace Japonska v září 1945 a ukončení válečných operací. Po válce se jeho administrativa musela vypořádat s rozkolem s bývalým spojencem Sovětským svazem (SSSR) a vypuknutím tzv. studené války. Roku 1946 pozval bývalého britského premiéra Winstona Churchilla do amerického Fultonu, kde tento státník pronesl zásadní projev o rozdělení poválečné Evropy tzv. železnou oponou. Rozkol mezi západním a východním blokem zesílil po vyhlášení tzv. Trumanovy doktríny v roce 1947, která jasně definovala americkou politiku zadržování komunismu a s tím spojenou ekonomickou i politickou podporu zemím čelícím komunistickému tlaku (Řecku a Turecku). V ekonomické oblasti dále odsouhlasila americká vláda tzv. Marshallův plán, ambiciózní projekt zaměřený na hospodářské zotavení válkou zdevastované Evropy. V době první berlínské krize roku 1948 zastával Truman neústupné postoje vůči sovětským pokusům o ovládnutí rozdělené německé metropole a prosadil hladké zásobování Západního Berlína prostřednictvím leteckého mostu. Roku 1949 stály USA u vzniku vojenského paktu Severoatlantické aliance (NATO). I přes nepříznivé průzkumy veřejného mínění obhájil Truman v prezidentských volbách roku 1948 svůj mandát. V ekonomické oblasti se snažil navázat na sociální program Nového údělu svého předchůdce Roosevelta, nazvaný jako Čestná dohoda (Fair deal). Program zahrnoval řadu ambiciózních opatření v oblasti zrušení rasové segregace, zajištění minimální mzdy a dostupné zdravotní péče na celostátní úrovni. I přes demokratickou většinu v obou komorách Kongresu se mu však pro odpor republikánů a demokratických zastupitelů z jižních států USA většinu těchto návrhů nepodařilo prosadit. Jeho sociální program byl však inspirací pro všechny následující republikánské a demokratické vlády. Po vypuknutí korejské války roku 1950 se zasadil o vyslání amerických vojenských sil pod vedením generála Douglase MacArthura v rámci společné operace pod záštitou Organizace spojených národů (OSN). Válka se protahovala a Truman se záhy dostal do konfliktu s ambiciózním MacArthurem, kterého odvolal z funkce velitele poté, co generál prosazoval rozšíření vojenských operací do Číny a použití jaderných zbraní. Vzhledem k nízké popularitě a špatným vyhlídkám na znovuzvolení neobhajoval v roce 1952 v prezidentských volbách svůj post.

V roce 1957 otevřel ve městě Independence prezidentskou knihovnu. Nástupci v prezidentském úřadu navazovali na Trumanovy klíčové návrhy a reformy v sociální sféře a v oblasti zajištění zdravotní péče na celostátní úrovni. Zadostiučiněním pro něj bylo, když roku 1965 podepsal prezident Lyndon B. Johnson zákon o zřízení zdravotní péče pro velkou část americké populace (tzv. Medicare). Stalo se tak v Trumanově domě v Independence za osobní přítomnosti bývalého prezidenta a jeho manželky.

DURMAN, Karel: Popely ještě žhavé: Velká politika 1938−1991. I. díl: Válka a nukleární mír. Praha: Karolinum, 2004. Encyklopedie Britannica, Harry S. Truman (online, 25. 10. 2022): https://www.britannica.com/biography/Harry-S-Truman/ PROCHÁZKA, Vladimír a kol.: Příruční slovník naučný. IV. díl. Praha: Nakladatelství ČSAV, 1962, s. 552. TEED, Peter: Moderní oxfordský slovník 20. století. Praha: Knižní klub, 1994, s. 527.