František Uhlíř

Maturoval na klasickém gymnáziu ve Vyškově. Poté vystudoval učitelský ústavu v Brně a od roku 1921 působil jako odborný učitel v Petřvaldu i v dalších destinacích na Vyškovsku, Těšínsku, Ostravsku či po druhé světové válce v Praze na Karlově Univerzitě. Vedle toho také po nějaký čas zastával funkci inspektora státní osvětové služby v Hradci Králové. Politicky se angažoval v Československé straně národně socialistické (ČSNS), posléze se stal členem župního předsednictva a v roce 1935 zasedl jako poslanec v Národním shromáždění. Výrazně se zasloužil o rozvoj školství ve Slezsku a na Moravě organizováním lidových škol nižších a vyšších typů. Byl členem řady profesních, kulturních, tělovýchovných, vzdělávacích či osvětových spolků a sdružení – např.: předseda Kotkovy Vyšší školy lidové v Moravské Ostravě, člen výboru Národního divadla v Moravské Ostravě, člen předsednictva Sokolské župy Moravsko-Slezské, člen předsednictva Sociální školy v Brně. Působil také jako novinář a stal se autorem řady odborných publikací a článků (např. „Těšínské Slezsko“, „Sociologie rodiny z hlediska dětského vývoje“, „Masarykovo pojetí politické práce“). Po nacistické okupaci byl kvůli pronásledování gestapem nucen v červnu 1939 uprchnout do exilu, kde se ve Francii zapojil do jednotek Československé zahraniční armády. Po kapitulaci Francie v červnu 1940 odešel do Velké Británie, kde byl v letech 1940–1945 členem a místopředsedou (1942–1945) Státní rady v Londýně. V letech 1944–1945 byl součástí vládní delegace pro osvobozené území a v březnu 1945 se účastnil moskevských jednání o dalším státoprávním uspořádání poválečného Československa. Po osvobození pracoval jako sekční šéf ministerstva školství a národní osvěty, a také pokračoval ve své politické kariéře v rámci ČSNS. Ve straně působil jako zemský předseda v Brně a coby člen předsednictva a Ústředního výkonného výboru (1945–1948). Vedle toho byl také poslancem Prozatímního i Ústavodárného národního shromáždění. Zároveň si v roce 1945 dodělal doktorát ze sociologie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně.

Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 se mu napodruhé podařilo uprchnout do exilu ve Velké Británii, odkud se v roce 1951 přesunul do Kanady. Zde působil jako univerzitní profesor v Londonu (Ontario). Posléze vystudoval teologii, byl vysvěcen na anglikánského kněze a začal přednášet na univerzitě v Halifaxu. Od roku 1966 působil ve West Templetonu v Quebeku, kde vybudoval na farmě náboženskou osadu, která se stala významným misijním střediskem.

Archiv Poslanecké sněmovny - f. Poslanci a senátoři Národního a Federálního shromáždění, inv. j. 2838.

PEJSKAR, Jožka: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948–1984, sv. 2. Curych: Konfrontace, 1985, s. 22–23. POLIŠENSKÁ, Milada – UHLÍŘ, František – KAŠNÝ, Jiří: Dva exily politika, učitele a duchovního. Praha: Academia, 2022. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. III. díl Q–Ž. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 394.