Vladimír Vaněk

V roce 1913 vystudoval reálku a obchodní akademii s maturitou v Karlíně. Současně se věnoval výtvarnému umění a grafické technice, kterou studoval u malíře a grafika Františka Koblihy (1877–1962). V létě 1914 se účastnil výstavy svých dřevorytů „Nálady ve dřevě“ v Kyjevě, kde po vypuknutí první světové války vstoupil do dobrovolnické České družiny. Na podzim 1914 se mu podařilo přejít frontu a odevzdat důležité poselství pro Karla Kramáře od vedoucích představitelů československého odboje v Ruském impériu. V roce 1915 se coby branec rakousko-uherské armády znovu vrátil na východní frontu, kde v září téhož roku opětovně přeběhnul k Rusům. V letech 1915–1916 se účastnil bojových akcí a také působil ve vojenské komisi Svazu českých spolků na Rusi. V červnu 1916 odjel do Londýna a Paříže, kde předal zprávy vedoucímu představiteli československého odboje T. G. Masarykovi. Poté vykonával aktivity v rámci pobočky Československého národního výboru ve Švýcarsku a v roce 1918 pomáhal M. R. Štefánikovi organizovat československé legie v Itálii. Po vzniku Československa (ČSR) řídil od února 1919 do prosince 1920 výstavbu tuzemského výzvědného oddělení zpravodajské služby Ministerstva národní obrany (MNO), načež vstoupil do diplomatických služeb. Nejprve působil jako atašé a zástupce konzula ve Stockholmu, od října 1921 pracoval v národohospodářské sekci a později v prezídiu Ministerstva zahraničních věcí (MZV). V roce 1924 vydal paměti týkající se jeho aktivit za první světové války nazvané „Moje válečná odysea“. V letech 1924–1929 byl zástupcem generálního konzula v Paříži a od roku 1928 stanul tamtéž ve funkcích konzula II. třídy a legačního tajemníka vyslanectví. Během svého působení ve Francii se také sblížil se světoznámým československým hudebním skladatelem Bohuslavem Martinů. V letech 1931–1937 byl přidělen jako legační rada vyslanectví ve Stockholmu, kde příležitostně působil také jako chargé d'affaires. Po návratu do ČSR se stal referentem II. sekce MZV pro Švédsko, Norsko a Rakousko. Ihned po okupaci zbytku českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939 uprchnul do Švédska, kde organizoval zpravodajskou práci pro tuzemský odboj. V březnu 1942 byl na nátlak německého velvyslance zatčen a vězněn do počátku roku 1944. Během této doby napsal historický román z období třicetileté války „Země krvácí, země kvete“ (čes. vydání 1947). Po propuštění musel odcestovat do Londýna, kde byl v září 1944 jmenován československým vyslancem exilové vlády v postfašistické Itálii, tento post zastával do ledna 1946. Po návratu do Prahy došlo k jeho jmenování ministerským radou a zároveň se stal jedním ze zástupců ředitele politické sekce MZV („přednosta oddělení pro koordinaci politického zpravodajství MZV v Praze“). Krátce po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 byl na zákrok Akčního výboru MZV propuštěn a „přidělen“ prodejně Ferromet v Praze.

V prosinci 1948 se mu i s rodinou podařilo odejít do exilu v Itálii, kde se věnoval organizaci obchodního zastoupení švédských firem. Vedle toho také podporoval české exilové spolky a organizace, přispíval do exilových periodik a zůstal i literárně činný – v roce 1965 např. vydal „Knihu povídek“ a třicet let po jeho smrti vyšla díky historikovi Josefu Tomešovi populární biografie o Janu Masarykovi.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 252–253. TOMEŠ, Josef. Odyssea Vladimíra Vaňka, in: VANĚK, Vladimír. Jan Masaryk. Praha: Torst, 1994, s. 7–14. TOMEŠ, Josef a kol.: Český biografický slovník XX. století. III. díl Q–Ž. Praha – Litomyšl: Petr Meissner – Paseka, 1999, s. 426–427.