Konni Zilliacus

V roce 1909 se rodina přestěhovala do Velké Británie a v letech 1912 až 1915 studoval společenské vědy a historii na Yale v USA. Po návratu do Anglie v období první světové války sloužil v královském letectvu a ve zpravodajské službě. Posléze se začal angažovat v britské politice a v roce 1918 se stal členem Labouristické strany (Labour Party). Na přelomu 20. let začal působit ve Společnosti národů (SN), kde v průběhu let odsuzoval militaristickou politiku fašistické Itálie a nacistického Německa. Ve 30. letech napsal pod pseudonymem „Vigilantes“ řadu knih a brožur týkajících se zahraničních záležitostí. Na protest proti podepsání Mnichovské dohody v září 1938 rezignoval na svůj post v SN a ostře odsoudil britskou politiku appeasementu (tzv. ústupků). Během druhé světové války působil na ministerstvu informací a specializoval se mj. na vztahy se Sovětským svazem (SSSR). V roce 1945 se stal poslancem Dolní sněmovny Parlamentu Spojeného království a zastáncem nově zřízené Organizace spojených národů (OSN). Byl kritikem poválečné labouristické zahraniční politiky a snažil se nalézt alternativu v podobě kolektivní evropské bezpečnosti proti bipolárnímu rozdělení světa mezi USA a SSSR. Vykonal řadu cest po evropských státech, udržoval kontakty s československými sociálními demokraty či komunisty a několikrát jednal i s generálním tajemníkem Komunistické strany Československa Rudolfem Slánským. Stal se podporovatelem jugoslávského předsedy vlády Josipa Broze Tita v tzv. jugoslávsko-sovětské roztržce. V roce 1949 hlasoval proti členství Velké Británie v Severoatlantické alianci (NATO), což vedlo k jeho vyloučení z Labouristické strany. Zatímco v Československu byl v souvislosti s Rudolfem Slánským označován za agenta britské zpravodajské služby, v Anglii ho napadali coby komunistického špiona. Po porážce labouristů ve volbách v roce 1951 a ztrátě poslaneckého mandátu již nebyly jeho názory považovány za natolik „politicky citlivé" a v únoru 1952 byl opětovně přijat do jejích řad.

V mezinárodní politice nadále prosazoval návrhy na jaderné odzbrojení a vytvoření kolektivní evropské bezpečnosti. V roce 1955 se stal opětovně členem parlamentu, v němž setrval do své smrti v roce 1967.

KAPLAN, Karel: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha: Mladá fronta, 1992. RAMSDEN, John (ed.): Oxfordský průvodce britskou politikou 20. století. Praha: Prostor, 2002, s. 919. Spartacus Educational - Konni Zilliacus (online, 17. 8. 2022): https://spartacus-educational.com/TUzilliacus.htm