Jocismus

Hnutí křesťanské mládeže založené v roce 1924 belgickým knězem Josefem Cardijnem. Z Belgie se rozšířilo v roce 1926 do Francie a poté do celého světa. Jeho cílem je duchovní a hmotné povznesení dělnické mládeže a jejího prostředí. Mladí dělníci se sdružují v šesti až desetičlenných kroužcích či buňkách. Zabývají se sociálními, kulturními, mravními a náboženskými otázkami. Základním pravidlem je „vidět, soudit a jednat“, což má vést k tomu, aby členové si všímali prostředí, ve kterém žijí, společně je hodnotili a hledali cestu k nápravě. Zkušenější vedoucí kroužků zakládají a vedou další kroužky, které spolupracují na úrovni podniku, města, celonárodně a mezinárodně a podnikají společné akce k obrodě svého prostředí, ve sféře všeobecně lidské a křesťanské. První pokus o uvedení JOC do českého prostředí proběhl za války. Na Slovensku rozvíjel hnutí od roku 1943 profesor Tomislav Kolakovič, který dříve v Belgii spolupracoval se zakladatelem hnutí JOC, abbé Cardijnem. V prvních poválečných letech nastal prudký rozmach hnutí v celém Československu. Pojem „jocismus“ se u nás chápal v širším měřítku, než vymezovala francouzština a vztahoval se nejen na dělnické kroužky, ale i na kroužky rolnické, studentské, lékařské atp.