Teodor Baláž

V roce 1937 vystudoval elektrotechnický obor na Vyšší průmyslové škole v Bratislavě. Poté nastoupil zaměstnání technického úředníka v bratislavské továrně na kabely. Po vyhlášení samostatného Slovenského státu v březnu 1939 byl odveden v rámci vojenské prezenční služby a do března 1943 sloužil u letectva. Kvůli snahám o tajný odlet do Sovětského svazu (SSSR) byl v dubnu 1943 zatčen a uvězněn do října téhož roku. Koncem roku 1943 se zapojil do komunistického odboje, přičemž se podílel na založení partyzánské brigády Albína Grznára a spolupracoval i s dalšími vůdci partyzánských organizací − Jozefem Trojanem a Viliamem Žingorem. V roce 1944 se mu podařilo odletět do SSSR, kde získal zpravodajské školení a zároveň předal exilové vojenské a komunistické reprezentaci informace o dění v partyzánských jednotkách na Slovensku. V březnu 1945 se dostal s československou delegací zpět na osvobozované území Československa a k 1. 4. 1945 nastoupil k nově se formujícímu Sboru národní bezpečnosti (SNB, či zpočátku NB). Od května do listopadu 1945 sloužil na Oblastním velitelství NB v Bratislavě, poté nastoupil jako zástupce přednosty na politickou (státně bezpečnostní) sekci 2. oddělení Hlavního velitelství NB. V letech 1947−1948 vedl oddělení vnitřního zpravodajství. Od 1. 1. 1949 působil jako zástupce přednosty odboru BA (Velitelství Státní bezpečnosti) pověřenectva vnitra (PV) v Bratislavě a současně jako přednosta skupiny BAa (vnitřní Státní bezpečnost). Kromě toho vedl skupinu, která vyhledávala nepřátele v Komunistické strany Československa (KSČ). V dubnu 1950 se stal vedoucím odboru BA PV a po zrušení velitelských útvarů na Slovensku působil jako zástupce náměstka ministra národní bezpečnosti v hodnosti podplukovníka. Zatčen byl dne 7. 4. 1951 v souvislosti s kauzou Rudolfa Slánského. Byl s ním rozvázán služební poměr a v září téhož roku došlo k jeho zařazení do neplacené činné zálohy.

Dne 9. 12. 1953 byl odsouzen v rámci politického procesu s příslušníky StB na Slovensku. K jeho propuštění na svobodu došlo v květnu 1960 a o tři roky později byl rehabilitován. V 60. letech pracoval v bratislavském závodě Povážských strojíren.

Archiv bezpečnostních složek - f. Personální spisy příslušníků MV (KP), evid. č. KP-631/17.

MEDVECKÝ, Matej – SIVOŠ, Jerguš – JAŠEK, Peter: V stopách železného Felixa. Štátna bezpečnosť na Slovensku v rokoch 1945–1989. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2012.