Matěj Béll

Po absolvování čtyř tříd Lidové školy v Nitře navštěvoval židovskou náboženskou školu Talmud Tora a po smrti rodičů pracoval v rodinném obchodě. Na přelomu 20. a 30. let se zapojil do sionistického hnutí v židovských levicově orientovaných mládežnických organizacích. V roce 1933 prodal obchod a odstěhoval se do Palestiny pod britskou mandátní správou, kde žil v kolektivu „Bet“ (pozdější „Kfar Masaryk“) vyznávajícího hodnoty hnutí Ha-Šomer ha-ca'ir (např. sionismus, socialismus). Místo života v komuně více pracoval v Haifě jako námezdní dělník a kvůli politickým rozepřím týkajícím se upozorňování na špatné zacházení s arabskými dělníky byl z kolektivu vyloučen. Stal se členem ilegální Komunistické strany Palestiny a posléze působil v jejím oblastním vedení v Haifě. V letech 1936−1937, kdy probíhalo v Palestině tzv. velké arabské povstání, žil v ilegalitě z důvodu obav ze zatčení britskými úřady a živil se jako dělník na stavbě. Do Československa (ČSR) se vrátil na konci roku 1937 a po vzniku samostatného Slovenského státu v březnu 1939 žil u bratra v Nitře. Posléze se zapojil do ilegální komunistické činnosti a živil se jako obchodní cestující. V důsledku rasové perzekuce žil od roku 1942 v Trenčíně či v Bratislavě pod falešnou identitou jako „Matěj Bél“. Po vypuknutí Slovenského národního povstání na konci srpna 1944 se přidal k partyzánům a v únoru 1945 byl povolán k výkonu a organizaci bezpečnostní služby na osvobozeném území. Po válce si změnil jméno z Blumenfelda na Béla a působil v nově ustaveném Sboru národní bezpečnosti, přičemž se významně podílel na budování jeho státně bezpečnostní složky a také na nezákonnostech, jichž se její příslušníci dopouštěli. Po komunistickém únorovém státním převratu v roce 1948 byl v důsledku zákulisních intrik „odstaven“ do funkce přednosty tiskového oddělení pověřenectva vnitra, v níž zůstal po zbytek roku 1948. Dne 1. 1. 1949 byl reaktivován pro službu ve Státní bezpečnosti (StB) a v hodnosti majora se stal velitelem odboru BA pověřenectva vnitra, a tuto funkci zastával do 30. 3. 1950, kdy přešel na pozici přednosty tiskového odboru pověřenectva informací a osvěty. Zatčen byl v dubnu 1953 a v červnu téhož roku propuštěn ze SNB.

Dne 9. 12. 1953 byl odsouzen v rámci politického procesu s příslušníky StB na Slovensku k 25 letům odnětí svobody. Později mu byl na základě nového projednání případu trest snížen na devět let. K jeho propuštění na svobodu došlo v roce 1960 a o tři roky později byl rehabilitován. V důsledku zdravotních problémů byl od roku 1964 v invalidním důchodu.

Archiv bezpečnostních složek - f. Personální spisy příslušníků MV (KP), arch. č. KP-631/17.

MEDVECKÝ, Matej: Za červené Slovensko. Štátna bezpečnosť a politické spravodajstvo na Slovensku v rokoch 1946–1948. Bratislava: ÚPN, 2011. MEDVECKÝ, Matej – SIVOŠ, Jerguš – JAŠEK, Peter: V stopách železného Felixa. Štátna bezpečnosť na Slovensku v rokoch 1945–1989. Bratislava: Ústav pamäti národa, 2012.