Václav Bouda

Pocházel z vícečlenné dělnické rodiny. Po absolvování základního školního vzdělání navštěvoval dvouletou obchodní školu v Českých Budějovicích a posléze nastoupil v roce 1920 zaměstnání u firmy Bratři Zátkové, zabývající se potravinářskou výrobou, u níž působil téměř osmadvacet let. Z pozice praktikanta se postupem času vypracoval až na disponenta a během zaměstnání vystudoval také obchodní akademii s maturitou (1928–1933). Za druhé světové války působil u výše zmíněné firmy jako pokladník v závodě ve Březí. V té době byl podnik zkonfiskován, výroba potravin dočasně zastavena a firma se orientovala na podporu zbrojní výroby. Po osvobození v roce 1945 Bouda načas působil jako národní správce podniku do návratu jeho právoplatných majitelů. Poté zastával v závodě vedoucí funkce a bránil jeho pokusům o znárodnění, díky čemuž se dostával do konfliktů s některými členy místní závodní rady. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 byl z firmy tzv. vyakčněn a posléze vystřídal několik zaměstnání, v nichž působil jako dřevařský dělník či úředník. V dubnu 1950 pak zakotvil u národního podniku Delta v Českých Budějovicích, kde pracoval jako hlavní účetní. Politicky se angažoval v letech 1920–1938 a 1945–1948 v Československé straně socialistické (od r. 1926 pod názvem Československá strana národně socialistická – ČSNS), v níž působil např. jako funkcionář její mládežnické organizace či po druhé světové válce jako krajský důvěrník a předseda společného krajského výkonného výboru, do jehož kompetencí spadalo mj. koordinování činnosti místních organizací. V rámci společenských organizací byl po dlouhá léta členem místního Sokola. V letech 1946 až 1948 se stal členem českobudějovického MNV, kde působil také jako školský či finanční referent. V roce 1949 se při cestách do Prahy zřejmě několikrát setkal s Miladou Horákovou, která se chtěla seznámit s poměry panujícími mezi členy někdejší ČSNS na Českobudějovicku a nabádala ho k pomoci bývalým straníkům, kteří se ocitli v existenční nouzi

Jelikož jeho jméno zaznělo při procesu „Horáková a spol.“ uprchnul ze svého bydliště a několik dní se ukrýval, načež se sám přihlásil dne 10. 6. 1950 na StB. Došlo k jeho vyšetřování a obvinění ze spolupráce na „protistátní činnosti“ Milady Horákové, jíž měl sloužit údajně jako „informátor“ pro Českobudějovicko. Posléze byl v roce 1950 odsouzen ke dvanácti letům odnětí svobody, které si odpykával na Jáchymovsku. Díky plošné amnestii prezidenta republiky mu byl trest nejprve snížen a posléze došlo, zřejmě i vlivem intervencí některých vlivných osob z Českých Budějovic, k jeho podmínečnému propuštění z výkonu trestu dne 23. 8. 1955. Poté pracoval jako úředník v národním podniku Dřevařský průmysl v Českých Budějovicích.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-121 CB