Ludmila Brožová-Polednová

Po vychození obecné a měšťanské školy absolvovala dvouletou obchodní školu. Za nacistické okupace pracovala od července 1940 do května 1945 jako úřednice v advokátní kanceláři JUDr. Vladimíra Procházky v Praze. Poté byla v období od 16. 5. 1945 do 31. 8. 1946 členskou divadelního souboru Svazu české mládeže na Praze II. V roce 1946 vstoupila do Komunistické strany Československa (KSČ) a od 1. 10. 1946 do 30. 11. 1948 působila jako úřednice v právní komisi Ústředního sekretariátu při Ústředním výboru KSČ. V období od prosince 1948 do listopadu 1949 absolvovala Právnickou školu pracujících, přičemž k 1. 1. 1949 byla přijata za čekatelku v přípravné službě soudcovské a ustanovena praktikantkou v osobním stavu soudcovských čekatelů pro okresní a krajské soudy. Na přelomu let 1949−1950 nastoupila praxi u Státní prokuratury v Praze s přidělením k pražské okresní prokuratuře. Již v lednu 1950 následovalo její delegování ke Státnímu soudu v Praze. Koncem března 1950 si kvůli nevhodné německé podobě změnila své příjmení z „Biedermannová“ na „Polednová“ dle dívčího jména své matky a později k němu přidala příjmení svého manžela („Brožová-Polednová“). Počátkem 50. let se coby tzv. dělnická prokurátorka zúčastnila několika zásadních politických procesů vedených proti oponentům komunistického režimu, kromě monstrprocesu „dr. Milada Horáková a spol.“ se jednalo např. o procesy „Jaroslav Vetejška a spol.“ (20. − 22. 3 1950) či „Augustin Machalka a spol.“ (31. 3. – 5. 4. 1950).

Dne 12. 1. 1952 byla na vlastní žádost přeložena od Státní prokuratury v Praze k Okresní prokuratuře v Rokycanech, jejíž vedení převzala coby okresní prokurátorka k 19. 1. 1952. Ve druhé polovině 50. let zpracovávala na Krajské prokuratuře v Plzni všechny žaloby v protistátních věcech od počátku roku 1953 do dubna 1964. Po pádu komunistického režimu byla dne 1. 11. 2007 odsouzena Městským soudem v Praze k osmiletému vězení za svůj podíl na justičních vraždách v procesu „Milada Horáková a spol.“ Odvolací Vrchní soud v Praze však rozhodnul, že záležitost je promlčena a Brožovou-Polednovou osvobodil. Z podnětu nejvyšší státní zástupkyně byl však případ vrácen k novému projednání a 11. 9. 2008 byla pravomocně odsouzena k šesti letům odnětí svobody. Trest si odpykávala ve věznici ve Světlé nad Sázavou. Dne 21. 12. 2010 byla po roce a osmi měsících propuštěna na svobodu v důsledku amnestie prezidenta republiky Václava Klause.

Národní archiv - f. Generální prokuratura (GProk), osobní spis Ludmily Brožové.

Wikipedie – Otevřená encyklopedie, Ludmila Brožová-Polednová (online, cit. 8. 5. 2025): https://cs.wikipedia.org/wiki/Ludmila_Bro%C5%BEov%C3%A1-Polednov%C3%A1; ZÍDEK, Petr. Příběh herečky. Ludmila Brožová a její svět. Praha: Dokořán, 2010.