Jan Buchal

Po absolvování základního školního vzdělání se vyučil strojním zámečníkem a automechanikem v Brně. V letech 1936–1937 vykonával prezenční vojenskou službu v Užhorodu a ve Spišské Nové Vsi a poté se rozhodnul pro policejní službu. Ke dni 31. 1. 1938 byl přijat k prvorepublikovému četnictvu, v jehož řadách nejdříve sloužil u policejního ředitelství v Bratislavě, po zřízení Slovenského státu a okupaci zbytku českých zemí nacistickým Německem v březnu 1939, přesídlil do Moravské Ostravy, kde sloužil jako řidič dopravního oddělení ostravského policejního ředitelství. U bezpečnostních složek zůstal v hodnosti štábního strážmistra také po osvobození, v roce 1947 byl však ze zdravotních důvodů penzionován. Po válce se začal angažovat také politicky, když se v roce 1946 stal členem Československé strany národně socialistické (ČSNS). V této době se postavil za příbuzné své manželky, manžele Dienerovy, kterých se dotkla poválečná „očista“ veřejného života vedená proti Němcům, zrádcům a kolaborantům, čímž se dostal do sporu s některými komunistickými funkcionáři na Ostravsku, na jejichž intriky poukazoval již v předchozím období. V následujících letech se v důsledku své invalidity živil příležitostnými opravami automobilů. Po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 se neztotožnil s nově nastolenými poměry a rozhodnul se jim postavit. Jeho aktivity se soustředily na pokus o vybudování ilegální organizace z příslušníků bezpečnostních složek a zaměstnanců pošt na Ostravsku či z pracovníků tamních Vítkovických železáren. Zde se mu podařilo napojit na odbojovou skupinu Viléma Vaclíka zabývající se prováděním sabotáží, která však byla prostřednictvím agentů monitorována příslušníky bezpečnostních složek. Dne 25. 10. 1949 došlo k rozsáhlému zatýkání, kterému padl za oběť také Jan Buchal. V průběhu vyšetřování byl nakonec připojen k obviněným národním socialistům v hlavním procesu proti „Miladě Horákové a spol.“, s nimiž se však, až na Františku Zemínovou a Františka Přeučila, nikdy osobně nesetkal. Jeho osoba měla v konstrukci vyšetřovatelů propojit vedoucí činitele ČSNS s „teroristickou organizací“ na Ostravsku. Dne 8. 6. 1950 byl odsouzen pro velezradu a vyzvědačství k trestu smrti, což potvrdil také odvolací senát druhoinstančního Nejvyššího soudu v Praze. Dne 27. 6.1950 byl popraven na dvorku za vězeňskou nemocnicí v Praze na Pankráci.

Po pádu komunistického režimu došlo v roce 1990 došlo k jeho soudní rehabilitaci a o tři roky později se stal in memoriam čestným občanem města Ostravy.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správa vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6301 MV; arch. č. V-3379 OV; f. Personální spisy příslušníků MV, personální spis Jana Buchala, ev. č.1782/13.

DOLEŽALOVÁ, Markéta: Jan Buchal (1913−1950). In: MALLOTA, Petr a kol.: Popravení z politických důvodů v komunistickém Československu. 1. díl. Praha: ÚSTR – Academia, 2024, s. 362−373.