Vratislav Bušek

Po studiích na gymnáziích na Královských Vinohradech v Praze a v Mladé Boleslavi navštěvoval v letech 1915‒1920 Právnickou fakultu české Karlo-Ferdinandovy univerzity (resp. Univerzity Karlovy v Praze) a kromě ní absolvoval také vzdělávací pobyty v Paříži a v Římě. V době studií začal již v roce 1919 pracovat jako smluvní úředník kontrolního a kompenzačního úřadu v Praze, později působil v obchodní sekci zahraničního úřadu. V roce 1921 nastoupil jako konceptní úředník na ministerstvo školství a národní osvěty. V roce 1922 se habilitoval pro obor církevního práva na Právnické fakultě Univerzity Komenského v Bratislavě, kde byl v roce 1923 jmenován mimořádným a dne 19. 1. 1929 řádným profesorem, přičemž v letech 1922‒1938 zde vedl seminář církevního práva. Kromě církevního práva se věnoval také otázkám soudnictví ve starověku a raném středověku, právnické terminologii a historii církevního práva. Na bratislavské univerzitě taktéž zastával funkce rektora (1936‒1937), prorektora (1937‒1938) a děkana právnické fakulty (1931‒1932, 1938‒1939). K 31. 12. 1938 byl v důsledku vnitropolitické krize nucen opustit autonomní Slovenskou zemi a od počátku následujícího roku se stal řádným profesorem církevního práva na Masarykově univerzitě v Brně, kde působil až do uzavření českých vysokých škol nacistickými okupanty dne 17. 11. 1939. Poté se uchýlil do Prahy, kde provozoval právnickou praxi. V roce 1941 byl zatčen německou tajnou státní policií gestapem a posléze zavlečen do koncentračního tábora v Mauthausenu. Zde údajně vykonával pomocnou funkci písaře a zapojil se do místního táborového ilegálního výboru, v němž pomáhal spoluvězňům přežít nelidské podmínky v lágru. Po válce byl jmenován k 1. 10. 1945 řádným profesorem na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a politicky se angažoval v řadách Československé strany národně socialistické (ČSNS). V roce 1946 byl svědkem v procesu s K. H. Frankem, kde popisoval hrůzné podmínky v koncentračním táboře Mauthausen.

Po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948 byl nejprve „vyakčněn“ z pražských práv a posléze odešel do exilu. V uprchlickém táboře v Řezně se stal členem táborového samosprávného tělesa Českého komitétu. Dle komunistické propagandy měl komitét, společně s někdejším partyzánským velitelem Josefem Vávrou Staříkem, být ideovým původcem vraždy spáchané v květnu 1948 v Praze na komunistickém funkcionáři Augustinu Schrammovi navrátivším se emigrantem Miloslavem Chocem, což v konečném důsledku vedlo k Buškovu odsouzení k trestu smrti v nepřítomnosti. Po povolení vycestovat z uprchlického tábora dále na Západ se Vratislav Bušek usadil nejprve v Paříži, kde přispíval do exilového periodika Svobodný zítřek vedeného Luďkem Stránským, a v roce 1950 odešel do USA. Zde přednášel v New Jersey a stal se také zaměstnancem Radia Svobodná Evropa. Vedle toho se angažoval ve vrcholném exilovém politickém uskupení Rada svobodného Československa i v dalších krajanských uskupeních, jako např. v československé Svobodné společnosti pro vědy a umění či v Československé národní radě americké v Chicagu. V roce 1961 se stal předsedou Liberálně-demokratické unie střední a východní Evropy v USA při Liberální internacionále, kde zastupoval exilovou organizaci československých národních socialistů.

Archiv bezpečnostních složek - f. Velitelství Státní bezpečnosti (f. 310), sign. 310-73-21.

PEJSKAR, Jožka: Poslední pocta. Památník na zemřelé československé exulanty v letech 1948–1984, sv. 1. Curych: Konfrontace, 1982, s. 272‒276. TÁBORECKÁ, Alena: Vratislav Bušek. In: VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol.: Biografický slovník českých zemí. VIII. sešit: Brun-By. Praha: Historický ústav AV ČR – Libri, 2007, s. 358‒359. Wikipedie – Otevřená encyklopedie: Vratislav Bušek (online, 4. 1. 2026): https://cs.wikipedia.org/wiki/Vratislav_Bu%C5%A1ek