Jan Češpiva

Počátkem června 1938 promoval na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Již během studií se politicky angažoval v Československé straně sociálně demokratické dělnické (ČSDSD), odkud v roce 1938 přestoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Po okupaci zbytku českých zemí nacisty v březnu 1939 se zapojil do odboje. Dne 15. 2. 1940 byl zatčen gestapem a do konce války vězněn, nejdříve v káznicích ve Waldheimu a v Ebrachu, později v koncentračních táborech v Osvětimi, Buchenwaldu a v Mittelbau-Dora u Nordhausenu v Německu, kde se zapojil do odboje při zpravodajských aktivitách a sabotážích týkajících se raket V-1 a V-2, jejichž výroba zde částečně probíhala. Během osvobození spojeneckými armádami působil krátce u amerických vojenských jednotek, jimž pomáhal při zajišťování bývalých vedoucích koncentračního tábora Mittelbau-Dora. V poválečném období byl členem spojenecké komise pro válečné zločiny a také svědčil proti několika válečným zločincům. V roce 1946 vystoupil jako jeden ze svědků v procesu s K. H. Frankem, kde popisoval vraždění v koncentračních táborech či výrobu raketových zbraní. Profesně působil jako lékař – vedoucí okresní nemocenské pojišťovny v Praze a od roku 1947 v Zemské porodnici a ústavu pro péči o dítě v Praze II.

Archiv bezpečnostních složek - f. Ústředna Státní bezpečnosti Praha (f. 305), sign. 305-94-7; f. Velitelství Státní bezpečnosti Praha (f. 310), sign. 310-84-30; f. Mapy zpráv zpracované Studijním ústavem ministerstva vnitra (f. Z), sign. Z-10-14; fond Odbor politického zpravodajství ministerstva vnitra (f. 2M), 2M: karta relace.