Menu

Vladimír Clementis

Levicový intelektuál, redaktor, poslanec Národního shromáždění (NS), člen Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ), ministr zahraničních věcí.

Účast v procesech

1952, Proces s vedením protistátního spikleneckého centra v čele s Rudolfem Slánským  |  Role: obžalovaný  |  trest smrti

Životopis

V letech 1921−1925 studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kde patřil k výborným posluchačům, přičemž dva roky strávil také na zahraničních studijních pobytech. Angažoval se v kruzích levicových intelektuálů, spoluzaložil levicovou kulturní revui „DAV“, v níž působil do roku 1935 jako vedoucí redaktor. V roce 1924 vstoupil do Komunistické strany Československa (KSČ). Po studiích pracoval v letech 1925–1931 jako advokátní koncipient. V letech 1931−1938 provozoval soukromou advokátní praxi v Bratislavě, v níž krátce působil jako koncipient např. Gustav Husák. V letech 1935–1938 byl poslancem za KSČ v NS. Krátce po okupaci odešel přes Polsko do Francie. Zásadní pro jeho pozdější život a odsouzení v 50. letech byla kritika sovětské zahraniční politiky související s podepsáním smlouvy o neútočení známé jako „Pakt Ribbentrop–Molotov“ mezi Velkoněmeckou říší a Sovětským svazem (SSSR) ze srpna 1939, za niž byl vyloučen z KSČ. Po porážce Francie v červnu 1940 odešel do Anglie, kde v letech 1941−1945 působil jako publicista v československém vysílání British Broadcasting Corporation (BBC). V roce 1942 se stal členem Státní rady československé. Po okupaci provedl „sebekritiku“ a opětovně byl přijat do KSČ. V letech 1945–1946 zasedal ve Slovenské národní radě, v letech 1945–1951 zastával poslanecký mandát v Národním shromáždění a v období 1949–1950 byl také členem ÚV KSČ. Od dubna 1945 do března 1948 se stal členem vlády ve funkci státního tajemníka na ministerstvu zahraničních věcí pod vedením Jana Masaryka, po jehož smrti působil od března 1948 do března 1950 v ministerské funkci. Dne 21. 1. 1951 byl tajně zatčen. Během vyšetřování StB se několikrát změnilo jeho postavení v rámci scénářů připravovaných monstrprocesů až se nakonec ocitl coby člen v hlavní skupině v čele s Rudolfem Slánským, v níž představoval tzv. buržoazního nacionalistu napojeného na zahraniční špionážní služby, čímž byla v režii bezpečnostních a justičních složek znázorněna „zahraničněpolitická linie případu“ a spojení se slovenskou větví kauzy.
V rámci hlavního procesu s „Rudolfem Slánským a spol.“ byl dne 27. 11. 1952 odsouzen k trestu smrti a dne 3. 12. 1952 popraven v Praze na Pankráci.

Prameny

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-1, arch. č. MNB-2.

Národní archiv - f. ÚV KSČ 1945−1948, Praha − komise − pro revize politických procesů − tzv. Barákova komise (f. ÚV KSČ - KOM I), sv. 5, a. j. 81.

K dalšímu čtení

CLEMENTIS, Vladimír: Nedokončená kronika. Praha: Československý spisovatel, 1965. KAPLAN, Karel: Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha: Mladá fronta, 1992. RYCHLÍK, Jan: Češi a Slováci ve 20. století. Spolupráce a konflikty 1914–1992. Praha: Vyšehrad – ÚSTR, 2012. VONDRA, Roman: Clementis Vladimír. In: Biografický slovník českých zemí – C. Praha: Historický ústav AV ČR – Libri, 2008, s. 438.
Narození:
20. 9. 1902
Tisovec (okr. Rimavská Sobota), Slovensko
Úmrtí:
3. 12. 1952
Praha
Jiné varianty jména a přezdívky:
Vlado
Člen KSČ:
Ne
Manžel / manželka:
Ludmila Pátková (1910)