Jaroslav Drábek

Narodil se do rodiny advokáta Jaroslava Drábka staršího, jenž provozoval praxi v Ústí nad Orlicí. Po maturitě na pražském gymnáziu absolvoval v letech 1919‒1923 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Po studiích se věnoval advokátní praxi a aktivně se zapojil do intelektuálního a politického života první republiky, byl spojen zejména s klubem Přítomnost, který sdružoval demokratickou inteligenci (dalšími členy byli např. pozdější demokratičtí ministři Prokop Drtina či Hubert Ripka). Za druhé světové války byl aktivním členem protinacistického odboje v rámci Politického ústředí a posléze i Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Poskytoval pomoc pronásledovaným a vězněným osobám a jeho byt sloužil jako místo schůzek odbojářů. Stal se také blízkým spolupracovníkem odbojové legendy a poválečného generálního tajemníka Československé strany národně socialistické (ČSNS) Vladimíra Krajiny. V letech 1943‒1944 byl v souvislosti s Krajinovým procesem vězněn v koncentračním táboře Osvětim či v Praze na Pankráci. Po krátkém propuštění na svobodu hrozilo jeho další zatčení, což ho vedlo k předstírání duševní choroby, čímž se vyhnul další perzekuci. Po osvobození obnovil v roce 1945 svou advokátní praxi a zároveň se v rámci veřejné služby podílel na obnově tuzemského právního systému. V letech 1945 až 1948 byl jedním ze správců Národní banky Československé a stal se také vrchním veřejným žalobcem u Mimořádného lidového soudu v Praze. V této funkci byl zodpovědný za přípravu a vedení stíhání nejvážnějších nacistických zločinců a kolaborantů, což zahrnovalo také velké procesy s nejvýznamnějšími představiteli protektorátu, jako byli K. H. Frank či Kurt Daluege.

Vysloužil si reputaci jako precizní a spravedlivý žalobce, který usiloval o právní korektnost a důkladné dokazování vin v náročném poválečném kontextu, což ocenili i zahraniční právníci. Politicky se angažoval v národně socialistické straně, což také vedlo k jeho odchodu do exilu po únorovém komunistickém státním převratu v roce 1948. S rodinou se usadil v USA, kde pracoval jako redaktor československého vysílání Hlasu Ameriky až do odchodu do penze v roce 1971. Aktivně se podílel na osvětě o nacistických zločinech a byl také členem poradní komise pro Památník holokaustu ve Washingtonu. Byl rovněž spisovatelem, podílel se na publikaci pamětí Prokopa Drtiny a v roce 1992 vydal i své paměti „Z časů dobrých i zlých“ (1992). Po pádu komunistického režimu se vrátil do vlasti a dal se do diplomatických služeb, v nichž působil jako český velvyslanec v Keni a Albánii.

KOUTEK, Ondřej: Jaroslav Drábek. In: VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla, a kol. Biografický slovník českých zemí. 12. díl: D–Die. Praha: Libri, 2009. s. 351. ŠLOUF, Jakub – NĚMEČKOVÁ, Daniela a kol.: Mimořádný lidový soud v Praze (1945–1948). Retribuce jako služební úkol na hraně možností i profesní cti zaměstnanců justice, Praha: Academia 2020.