Šimon Drgáč
Vysoký armádní důstojník, zpočátku okupace generální tajemník Národního souručenství, účastník prvního i druhého odboje.
Účast v procesech
1954, Šimon Drgáč
| Role: obžalovaný
| odsouzen
Životopis
V roce 1912 maturoval na gymnáziu a o rok později nastoupil jako jednoroční dobrovolník do rakousko-uherské armády, v jejíchž řadách sloužil v Bosně a Hercegovině. Po vypuknutí první světové války v roce 1914 bojoval na srbské frontě a v srpnu 1915 padl do italského zajetí. V hodnosti poručíka byl počátkem prosince 1916 přijat do Československých legií, s nimiž sloužil na italské frontě. Po skončení války zůstal ve službách nově budované československé branné moci, vystudoval Vysokou školu válečnou v Praze a během 20. let sloužil na Slovensku. V roce 1927 se stal přednostou II. oddělení štábu Zemského vojenského velitelství v Praze a v letech 1928−1931 působil coby vojenský atašé v Paříži s akreditací pro Francii, Belgii a Švýcarsko. Po návratu do Československa v roce 1931 dále stoupal v armádní hierarchii a v letech 1933−1936 vykonával v hodnosti plukovníka generálního štábu funkci přednosty 2. oddělení Hlavního štábu Ministerstva národní obrany. Ve druhé polovině 30. let se stal náčelníkem štábu generálního inspektora československé branné moci. Po nacistické okupaci a demobilizaci armády zastával od dubna do srpna 1939 funkci generálního tajemníka politického hnutí Národního souručenství. Zároveň se zapojil do protinacistického odboje v rámci vojenské organizace Obrana národa. V souvislosti s vypuknutím války byl dne 1. 9. 1939 zatčen a vězněn až do roku 1945. Po okupaci se stal členem Komunistické strany Československa (KSČ) a došlo k jeho jmenování velitelem Vojenské akademie v Hranicích na Moravě (1945−1946). Od konce roku 1946 působil ve strukturách Hlavního štábu Ministerstva národní obrany, jehož náčelníkem se stal v období po komunistickém únorovém převratu v roce 1948. K 1. 10. 1949 byl povýšen na armádního generála. V březnu 1950 došlo k jeho odvolání z funkce a v letech 1951−1952 působil jako člen Místního národního výboru v Mutěnicích. V listopadu 1952 byl zatčen.
Dne 28. 4. 1954 byl odsouzen k 24 letům odnětí svobody za „sabotování armády“. Vězněn byl v Leopoldově, na Mírově a na Pankráci. V roce 1958 byl po zrušení původního rozsudku propuštěn na svobodu. V roce 1963 se dočkal rehabilitace.
Prameny
Národní archiv - sb. Správa sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Šimona Drgače.
K dalšímu čtení
BÍLEK, Jiří: Drgáč Šimon. In: MASKALÍK, Alexej (ed.): Vojenské osobnosti odboje 1939–1945. Praha: VHÚ Praha – VHÚ Bratislava, 2005, s. 61.
i
Narození:
8. 11. 1892
Mutěnice (okr. Hodonín)
Mutěnice (okr. Hodonín)
Úmrtí:
30. 6. 1980
Praha
Praha
Člen KSČ:
Ano
Národnost:
česká
Manžel / manželka:
Julie Brablcová (1912)
Děti:
Irena (1932), Lubor (1934), Iva (1946)