Bohuslav Ečer

Po maturitě na gymnáziu v Kroměříži v roce 1911 studoval v letech 1911−1915 práva na Vídeňské univerzitě, kterých byl nucen zanechat v důsledku narukování do válečné vřavy první světové války. Po jejím ukončení pokračoval v přerušeném studiu na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde v roce 1920 získal titul doktora práv. Poté krátce pracoval u soudu v Kroměříži a od roku 1923 v Brně, později se živil advokacií. Již od mládí tíhl k socialismu, nejprve coby člen sociálně demokratické strany, s jejímž levicovým křídlem se v roce 1921 spolupodílel na založení Komunistické strany Československa (KSČ). V průběhu dvacátých let se rozešel s politikou části KSČ uznávající přílišnou podřízenost Komunistické internacionále a po ovládnutí strany klikou kolem Klementa Gottwalda a Rudolfa Slánského byl v roce 1929 z KSČ vyloučen, což ho přivedlo zpět do Československé strany sociálně demokratické dělnické (ČSDSD). V jejích řadách se politicky angažoval po celý zbytek 30. let, zejména na komunální úrovni coby člen brněnského městského zastupitelstva (1924−1939), druhý náměstek starosty města (1935−1939) a člen ústředního výkonného výboru ČSDSD (1937−1939). Vedle toho byl také činný v antifašistickém hnutí, stal se aktivním odpůrcem německého nacismu a veřejně vystupoval proti rostoucím hrozbám ze strany Adolfa Hitlera. Ve druhé polovině třicátých let se podílel na činnosti Výboru pro pomoc demokratickému Španělsku či Společnosti přátel Španělska a organizoval také pomoc rakouským a německým uprchlíkům. Po podepsání mnichovské dohody upozorňoval britskou vládu na neoprávněnost Hitlerových nároků na některá odtržená území s většinou moravského a českého obyvatelstva. Po okupaci zbytku českých zemí v březnu 1939 emigroval s rodinou do Francie, kde se zapojil do odboje, nejprve coby pracovník zahraniční sekce Československého národního výboru v Paříži. Po kapitulaci Francie v červnu 1940 odešel do neokupované jižní části země, kde organizoval pomoc československým uprchlíkům při jednání s tamními úřady v rámci československého konzulátu v Marseille. V letech 1941 až 1942 působil ve francouzském Ústavu pro studium mezinárodního práva v Nice. Ve druhé polovině roku 1942 odjel do Velké Británie, kde se stal poradcem exilového ministra spravedlnosti Jaroslava Stránského. Ve službách exilové vlády se v průběhu válečných let zaměřoval především na mezinárodní právo válečných zločinů a jejich poválečného postihu. V roce 1944 byl jmenován delegátem Komise Spojených národů pro vyšetřování válečných zločinů, kde vymezil pojem zločinu proti lidskosti a kde se také s jeho výrazným přispěním prosadila idea potrestání původců války před tribunálem. Po kapitulaci Německa v květnu 1945 se stal náčelníkem československé pátrací služby v Německu, jejímž úkolem bylo stíhat válečné zločince uprchlé z Československa. Byla mu propůjčena hodnost generála justiční služby, mimořádného vyslance a zplnomocněného ministra. V těchto funkcích slavil několik úspěchů, když se mu např. podařilo vypátrat unesené lidické děti a pohnat před tuzemskou spravedlnost K. H. Franka společně s několika dalšími nacistickými pohlaváry. V letech 1945−1946 zároveň působil jako předseda československé delegace u Mezinárodního vojenského tribunálu v Norimberku, kde se podílel na stíhání nacistických zločinců, mj. i K. H. Franka a Kurta Daluega. Byl také soudcem Mezinárodního soudního dvora v Haagu.

V poválečném období také působil do roku 1950 jako profesor mezinárodního trestního práva na Právnické fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Kvůli politickým tlakům a perzekucím komunistického režimu byl v padesátých letech pronásledován, přičemž se chystalo jeho zatčení a zařazení do procesů s někdejšími sociálnědemokratickými funkcionáři. Zemřel náhle dne 14. 3. 1954 na zdravotní komplikace vzniklé při sledování komunistickou Státní bezpečností.

DUDÁŠ, Michal: Bohuslav Ečer. Český lovec nacistů. Praha: Academia, 2019. MRVA, Jiří: Zlatá stopa. 4. dopl. a rozš. vyd. Wien: Verlag C.K. Doppler, 2013. TOMEŠ, Josef: Bohuslav Ečer. In: VOŠAHLÍKOVÁ, Pavla a kol.: Biografický slovník českých zemí. XV. sešit: Dvořák-Enz. Praha: Historický ústav AV ČR – Libri, 2012, s. 520−521.