Rudolf Feigl

Po studiích na plzeňském gymnáziu a obchodní akademii odcestoval v roce 1920 do Palestiny, spadající v té době pod britskou mandátní správu, kde společně s několika dalšími Čechoslováky židovského původu založili kibuc, v němž žil do roku 1930. Během této doby se za pomoci členů tamní komunistické strany seznámil s ideály marxismu-leninismu. V letech 1930−1933 žil v Berlíně, kde navštěvoval přednášky na Landwirtschaftlich Hochschule, a také se stal členem Komunistické strany Německa (Kommunistische Partei Deutschlands, KPD). Kvůli nástupu Adolfa Hitlera k moci v roce 1933 přešla KPD do ilegality a Feigl odcestoval do Prahy. V Československu (ČSR) se v rámci struktur Komunistické strany Československa (KSČ) věnoval práci s mládeží, byl aktivní v Šaldově komitétu pro pomoc emigrantům z Německa a také ve Svazu dělnických divadelních ochotníků československých (DDOČ). Jako občanské povolání vykonával práci obchodního příručího se zubními náhradami a dentistickými potřebami a v tomto oboru zůstal i po svém odchodu do emigrace po mnichovských událostech roku 1938 a zákazu KSČ. Usadil se v Paříži, kde se po vypuknutí války v září 1939 zapojil do činnosti exilové KSČ (Široký, Köhler, London aj.) a Komunistické strany Francie. Ve francouzském hlavním městě zůstal i po obsazení části země německými okupanty v červnu 1940 a podílel se na činnosti komunistického odboje (např. redigoval ilegální tiskoviny). Kvůli zvýšenému riziku perzekuce se v roce 1941 se svojí tehdejší partnerkou MUDr. Vlastou Veselou odebral do neokupované jižní Francie, kde se „pololegálně“ živil obchodem se zubními náhradami. Zhoršení životních podmínek a obavy ze zatčení vedly v říjnu 1942 k jeho odchodu do Švýcarska, kde byl nejprve internován a později přikázán do Badenu. V roce 1944 se začal angažovat v nepolitických organizacích dobročinného rázu, jejichž hlavní úlohou byla práce s uprchlíky ze zemí střední a východní Evropy – prosazování jejich zájmů u švýcarské vlády a příprava na repatriaci. Jednou z činností v rámci těchto organizací pak bylo také ve spojení s dalšími komunisty (např. Edgarem Woogem) agitačně působit v rámci komunistických ideálů na masy uprchlíků za účelem budoucího zapojení těchto osob do občanského života té které země jejich původu, a tím i posílení komunistické ideologie v poválečné Evropě. V rámci těchto aktivit se také v Ženevě seznámil s Noelem Fieldem (později označen za „mezinárodního špiona“), jenž organizoval pomoc antifašistickým emigrantům a Židům. Koncem války organizoval Feigl švýcarskou humanitární pomoc do ČSR (speciální léky, potraviny, šaty apod.), přičemž byl členem židovských dobročinných organizací levicového zaměření. Po okupaci zpočátku střídavě pobýval ve Švýcarsku a ČSR a posléze působil na doporučení Eugena Löbla a Ludvíka Frejky v sekci pro zahraniční obchod Národohospodářské komise při ÚV KSČ a také byl poradcem pro zahraniční obchod (např. se Švýcarskem) pro národní podniky Československé textilní závody a Československé energetické závody. Po únorovém komunistickém státním převratu v dubnu 1948 nastoupil do zaměstnání jako národohospodářský redaktor a vedoucí administrace (resp. dopisovatel) francouzského časopisu „Parallele 50“, vycházejícího také v ČSR. Zároveň působil i jako poradce státního podniku Československého státního filmu a angažoval se ve firmách zabývajících se zubními náhradami. S jeho prací souvisely také časté zahraniční cesty do zemí západní i východní Evropy. Koncem roku 1948 se coby delegát účastnil Světového židovského kongresu v Paříži. Poté byl až do svého zatčení Státní bezpečností (StB) dne 24. 6. 1949 odborovým radou Ministerstva informací. Dne 29. 6. 1950 byl odsouzen v procesu „Gejza Pavlík a spol.“ k 13 letům vězení pro „vyzvědačství ve prospěch západních kapitalistů“.

V roce 1955 mu byl původní rozsudek snížen na 10 let a bylo doporučeno jeho podmínečné propuštění na svobodu.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-38