Otto Fischl

V roce 1925 promoval na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a během studií se účastnil aktivit Komunistické studentské frakce (Kostufra). Poté působil jako koncipient v advokátní kanceláři a v roce 1931 se stal jejím spolumajitelem. Kvůli židovskému původu rodina za okupace značně trpěla, téměř všichni příbuzní zemřeli v koncentračních táborech. Fischlovi se deportace a prakticky jistá smrt vyhnuly díky předstírání závažné choroby a zřejmě také kvůli kontaktům u Zemského soudu v Praze, což pozdější vyšetřovatelé Státní bezpečnosti (StB) interpretovali jako kolaboraci. Po osvobození působil jako poradce na komunisty vedeném ministerstvu financí a jako vedoucí hospodářského oddělení Ústedního výboru KSČ (do roku 1947). V období po komunistickém únorovém převratu v roce 1948 se stal náměstkem ministra financí pro národohospodářskou sekci a k jeho povinnostem patřil mj. i dohled nad vybíráním poplatků souvisejících s majetkovými převody izraelských emigrantů. Na IX. sjezdu KSČ v květnu 1949 byl zvolen za člena ústřední revizní komise. V důsledku „otočky“ učiněné na nátlak Sovětského svazu (SSSR) v mezinárodních vztazích s Izraelem koncem 40. let se snesla na jeho dřívější práci kritika a koncem roku 1949 došlo k jeho odvolání a jmenování velvyslancem ve Východním Berlíně. Kvůli skandálu způsobenému útěkem dcery Evy na Západ v lednu 1951 o diplomatický post přišel a živil se jako advokát. Dne 29. 6. 1951 byl zatčen.

Stanul jako jeden z obviněných v hlavním procesu proti „Rudolfu Slánskému a spol.“ Dne 27. 11. 1952 byl odsouzen k trestu smrti a dne 3. 12. 1952 popraven v Praze na Pankráci. V roce 1963 byl soudně rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - Sb. Ministerstvo národní bezpečnosti (MNB), arch. č. MNB-3.

DEJMEK, Jindřich a kol.: Diplomacie Československa. Díl II.: Biografický slovník československých diplomatů. Praha: Academia, 2003, s. 324. KAPLAN, Karel. Zpráva o zavraždění generálního tajemníka. Praha: Mladá fronta, 1992.