Alois František Franc

Po absolvování reálky studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, kterou byl nucen z důvodu uzavření vysokých škol nacisty dokončit po válce. Při hledání zaměstnání se seznámil s Antonií Kleinerovou, která pomáhala studentů postiženým uzavřením vysokých škol při hledání zaměstnání. Také s její pomocí získal zaměstnání u farmaceutické firmy B. Frágner v Dolních Měcholupech (později národní podnik Spofa a poté Zentiva), u níž působil do roku 1946 jako volontér, chemik a technický vedoucí výzkumných laboratoří. Během okupace se zapojil do protinacistické rezistence společně s Kleinerovou a skupinou „Pravda vítězí“, jíž dodával různé léky. Po válce změnil v roce 1946 působiště a nastoupil jako chemik u firmy Schnöbling (v roce 1949 podnik přičleněn ke Spofa, n. p.), továrna na zubní přípravky, v níž se později stal vedoucím výzkumné laboratoře a ústní kosmetiky. V prosinci 1949 byl zatčen Státní bezpečností (StB) a během domovní prohlídky u něj byla zabavena vysílací stanice, kterou si k němu do úschovy dala Antonie Kleinerová.

Ve dnech 25.−27. 7. 1950 stanul před senátem Státní soudu Praha ve skupině osob souhrnně pojmenovaných jako „Milada Šubrtová a spol.“. Odsouzen byl pro zločin velezrady k 20 letům odnětí svobody. Trest si odpykával v Opavě, ve Valdicích a v Leopoldově. Na svobodu byl propuštěn v důsledku amnestie prezidenta republiky v roce 1960.

Archiv bezpečnostních složek - sb. Správy vyšetřování StB – vyšetřovací spisy (V), arch. č. V-6139 MV.

Národní archiv - sb. Správa Sboru nápravné výchovy (SSNV), vězeňský spis Aloise France.

KAPLAN, Karel: Druhý proces Milada Horáková a spol. – rehabilitační řízení 1968–1990. Praha: Karolinum, 2008, s. 369−373.