Juraj Glaser

V roce 1937 absolvoval Československou státní reáku Jána Palárika v Žilině a již od mládí byl organizován v židovském sionistickém mládežnickém hnutí. Poté odešel studovat brněnskou textilní průmyslovku, kterou nedokončil. V důsledku okupace českých zemí a vzniku samostatného Slovenského státu v březnu 1939 nemohl coby Žid dále studovat a živil se jako technický kreslič pro různé žilinské stavební firmy a také nastoupil do učení ve firmě na opravu jemných strojů. Poté nastoupil v roce 1941 povinnou vojenskou službu, kterou absolvoval u pracovních útvarů. Po vypuknutí Slovenského národního povstání koncem srpna 1944 utekl z pracovního tábora a do dubna 1945 se účastnil partyzánských bojů v rámci brigád „kpt. Nálepky“ a „Žilina“. Poté přešel na osvobozené území a v Košicích nastoupil bezpečnostní službu u VI. odboru (později VII. odbor) pověřenectva vnitra. Byl odvelen do Banské Bystrice, kde se podílel na zatýkání a vyšetřování zrádců a kolaborantů a později hledal uprchlé slovenské válečné zločince v okupačních zónách Německa. V srpnu 1945 byl převelen do Bratislavy, kde pokračoval v poválečném období ve službě jako příslušník Státní bezpečnosti (StB). V následujících letech se podílel na řadě nezákonností páchaných tehdejšími bezpečnostními složkami (např. provokace, únos). V rámci své činnosti v StB se také aktivně podílel na činnosti bezpečnostních složek během únorového komunistického státního převratu v roce 1948. Dne 1. 1. 1949 se po reorganizaci Ministerstva vnitra stal příslušníkem StB (odbor BA – Velitelství StB) pověřenectva vnitra a později Krajského velitelství StB (KV StB) v Bratislavě. Dne 1. 2. 1950 byl povýšen do hodnosti kapitána. V srpnu 1950 došlo k jeho přeložení do Prahy na Velitelství StB Ministerstva národní bezpečnosti (MNB). Dne 15. 11. 1950 byl odvolán zpět na KV StB Bratislava, kde se stal velitelem vyšetřovacího oddělení a v této funkci působil až do svého zatčení dne 13. 4. 1951. V srpnu téhož roku byl propuštěn ze Sboru národní bezpečnosti.

Společně s dalšími bývalými vysokými důstojníky slovenské StB byl obviněn z „nepřátelské činnosti“ ve prospěch „Slánského spikleneckého centra“ a dne 9. 12. 1953 odsouzen k 18 letům odnětí svobody. Později došlo k novému projednání případu a trest mu byl snížen na sedm let. K jeho propuštění na svobodu došlo dne 5. 11. 1958. Poté pracoval v podniku Zdroj, státní maloobchod. V roce 1963 byl rehabilitován.

Archiv bezpečnostních složek - f. Personální spisy příslušníků MV (KP), evid. č. 1611/10; sb. Zvláštní vyšetřovací spisy (ZV), arch. č. ZV-4.